Violette Nozière

Jeden z nejlepších filmů slavného francouzského režiséra Claude Chabrola vycházel ze skutečné události, která se odehrála v roce 1933 v Paříži. Mladá dívka Violette, která měla zázemí v dobře situované rodině, žila dvojím životem. Ve dne byla milou a hodnou dcerkou v domě svých rodičů, po nocích se oddávala svobodnému stylu života s mladými muži na periférii velkoměsta. Jako elegantní dobrodružka nejraději loví v tančírnách, kavárnách, lokálech i studentských domovech v pařížské Latinské čtvrti. Když najde ideálního muže Jeana Dabina, ten naopak využije jejího postavení a začne ji vydírat. Violettini rodiče vzápětí přijdou na to, že se doma ztrácejí peníze a Violetta vidí jediné východisko v jejich zavraždění. Své rodiče se pokusí otrávit: otec zemře, matka však přežije... Claude Chabrol ve svých kvalitních psychologických snímcích vycházel většinou z literární předlohy, v tomto případě se ale nechal inspirovat skutečným justičním případem ze 30. let, přičemž na scénáři se podíleli i další tvůrci. Složitý psychologický příběh s temnou atmosférou koresponduje s dalšími Chabrolovými filmy, v tomto snímku navíc použil častou retrospektivu s vykreslením složitého charakteru hlavní hrdinky. Tak jako ve svých jiných filmech se režisér zaměřil na skrytou kritiku vyšších vrstev a mladá vražedkyně nakonec z příběhu nevyšla jako zločinec, ale spíše oběť pokrytecké a povrchní maloměšťácké výchovy. Zatímco dosud Chabrol spolupracoval především se svou manželkou Stéphane Audran (hrála i v tomto filmu), vsadil především na začínající Isabelle Huppert v hlavní roli, která byla pak oceněna jako nejlepší herečka na festivalu v Cannes. Tam se také odehrála premiéra filmu, v pařížských kinech byl poprvé uveden až o několik dní později (24. května 1978). Ve francouzských kinech viděl více než milión návštěvníků.