Camino

Kristovy rány! Pardon. Tak dát tomu nebeských 10 hvězd nebo to pekelně strhat? Jistě, citové vydírání zafungovalo. Divný pocit v břiše, byl jsem dojatej, slzy v očích a tak. Ale to zrcadlo, nastavované náboženskému fanatismu, mi přišlo až moc přeleštěné. A stejně z něho na mě náboženská propaganda cynicky vystrkovala prdel. Spíš tedy boubelatou prdelku barokního andělíčka. Takže co s tím? Mám na smrt vypláznout jazyk, přimhouřit slastně oči a tu filmařskou hostii, položenou na jazyk, s nadějí spolknout, nebo ji mám vztekle vyflusnout a ucedit, že nehraju? Ostatně, jak je uvedeno v závěrečných titulcích: "A la memoria de Alexia González Barros, fallecida en Pamplona en 1985 y actualmente en proceso de beatificación." Blahořečení? Komerční institucionalizace víry? No ještě toho tak trochu... A ano, Nerea Camacho tady byla úžasná a naprosto přesvědčivá. A nádherná. Přímo nadpozemsky krásná. Samozřejmě. Nehezká holčička, například s hrbem a se zaječím pyskem, by diváky tak moc citově nerozbourala, a starý estét Bůh by o ni třeba neprojevil (tak předčasně) zájem. Přesto, i jako satira si to svých deset hvězd zaslouží. Kdyby už jen za ta slova, kterými nešťastného otce poučoval kněz: „Bůh vytváří krásné dílo s touto maličkou. A nepochybuj, že cokoliv, co jí připravil, je pro její dobro.“ Rakovina je KRÁSNÉ DÍLO? Pro její dobro?! Kristova noho! Pardon podruhé. No, já jsem člověk přející, proto se budu za toho flanďáka modlit, aby si i jeho náš Pán vyvolil pro své další krásné dílo a ráčil ho obdarovat, třeba rakovinou varlat. A její matka? Ďábelsky důsledné projevy lásky k Bohu, ve své zrůdnosti tak čisté a dokonalé. Netuším, co by jí na to řekl Ježíš, ale vím co já. Té bych za trest denně promítal Život Briana. Což nezní moc křesťansky, uznávám. Ani důvody, proč nakonec filmu dávám deset hvězd. Příběhu dojemnému i cynickému zároveň, této božsky jedovaté slině, stékající po neposkvrněném rouchu sošky Panenky Marie až k našim nohám. A víte co? Nebojím se. Jestli se můj komentář k této "rakovině - krásnému božímu dílu" Bohu nelíbí (a po mé smrti bude mít tu drzost mi to vyčíst), to je jeho problém, ne můj. Ostatně, jako vševědoucí ví přece všechno. Takže i to, kam si svoje podobná "krásná díla" může strčit...

Podpásovka. Ždímačka emocí, která tak hrotí životní příběh nebohé Camino, až veškerá tragika vyznívá do prázdna a naopak se dostavují slova typu: „No to snad ani nemůžou myslet vážně.“ Navzdory tomu sledujeme politováníhodný osud dívenky, která jen díky lásce nikoli ke Kristu, nýbrž k obyčejnému chlapci vydržela tak zatraceně dlouho, a to i přes neschopnost kohokoli (včetně nerozhodného otce) zasáhnout proti jedné z mnoha tváří víry – a to proti té fanatické a absurdně dogmatické – zosobněné vypočítavou a sobeckou matkou. Avšak ve skrytu jsem se stále cynicky pochechtával, když kolem mne většina lidí popotahovala, protože takhle strojený, absurdní a zbytečně dlouhý snímek se mě prostě nemohl upřímně dotknout. Ale kamera se mi líbila a Manuela Vellés, která hrála sestru malé Camino, je k neuvěření krásná a sexy, a to i v hábitu členky Opus Dei ;-). P.S. Anděl byl trapný.