Hra stínů

Ústředními postavami dramatu je trojice nevyléčitelně nemocných pacientů, které sledujeme, jak se vyrovnávají s faktem blížící se smrti. Každý z nich žije v samostatném domku v hospicu, kam za nimi přijíždějí jejich rodiny a přátelé, aby s nimi strávili poslední chvíle jejich života. I oni procházejí těžkou zkouškou a snaží se smířit s tím, že nic netrvá věčně a že se budou muset naučit žít bez někoho, koho milují. Prvním z trojice je dělník středního věku a otec rodiny Joe, za kterým přijíždí jeho žena Maggie, jejíž mysl odmítá přijmout špatnou zprávu, a syn Steve, který o otcově stavu nic neví. Druhým je bisexuální profesor angličtiny Brian. Na návštěvu za ním přijíždí jeho extravagantní bývalá manželka Beverly, která by se s ním ráda usmířila, ale rušivým elementem je přítomnost Bianova milence Marka. Třetí je Felicity, starší, hašteřivá, poněkud senilní žena, o kterou pečuje v jejím dlouhém utrpení dcera Agnes. Felicity má velké bolesti, ale odmítá zemřít, protože stále doufá, že se k ní vrátí její oblíbená dcera Claire. Nachází útěchu v předstírání, že dávno mrtvá dcera je stále naživu. Divadelní hra Michaela Cristofera, která se stala předlohou tohoto filmu, získala v roce 1977 Pulitzerovu cenu. Převézt tuto hru na plátno byl nápad Newmanovy ženy Joanne Woodwardové, film spoluprodukovala se svou partnerkou Jill Martiovou Newmanova dcera Susan, pro Paula Newmana to byla první (a jediná) televizní režie. I když film byl oceněn Zlatým glóbem a třemi nominacemi na cenu Emmy, ve své výsledné podobě zaznamenal velké zklamání.