Eugen Onegin

Pondělní inscenace z Bratislavy si tentokrát za výchozí text vybrala nejznámější veršovaný román klasika světové literatury Alexandr Puškin EUGEN ONĚGIN. Romanticky laděné Puškinovo dílo z roku 1833 se neobjevilo na obrazovce poprvé, po české televizní podobě z roku 1967 se nyní v premiéře představili bratislavští umělci se svou současnou verzí Eugena Oněgina. Režisérka Marta Gogálová se rozhodla pro netradiční pojetí, snažila se zvýraznit určité rozhodující momenty širším prokreslením obrazu ruské společnosti 19. století, což zdůraznila i zdařilá kamera Laco Kraus a scénář Ján Štrasser. V některých momentech však ztrácela tato metoda na své plastičnosti a důrazu (především v první části hry), protože odsouvala do pozadí v románu silný a nejpodstatnější příběh lásky Taťány a potlačila i pozdější názorový přerod Oněginův. Největší slabinou nápaditého televizního pokusu o novou podobu nesmrtelného básnického díla byla však nepříliš zdařilá herecká interpretace Puškinových veršů. Ne všichni umělci se vyrovnali s tím, že text je veršovaný, divákovi tak spíše vnímání inscenace ztížili, než usnadnili. Potvrdila se skutečnost, že vynikajících interpretů básnických textů není v našich divadlech tolik, kolik bychom si přáli. Především scény, v nichž hovořilo více osob, trpěly rozkolísaností a rozpačitostí, a to nejen v mluveném projevu. Juraj Kukura byl asi ideálním představitelem světáckého Oněgina, ale ani on nebyl v závěru inscenace příliš věrohodný. Kamila Magálová nedostala v roli Taťány zřejmě tolik prostoru, kolik by její náročná úloha potřebovala. Ocenit lze určitě snahu připravit inscenaci zajímavou a netradiční, škoda jen, že se z ní trochu vytratila zejména velikost lásky a charakteru hlavní ženské hrdinky. RICHTEROVÁ, Ivana [ir]. [i]Týden v televizi.[/i] Tvorba, týdeník pro politiku, vědu a kulturu. 1981 [12. srpen], č. 32, s. 23. [upraveno, zkráceno]