Na sever

Uvěřitelnost příběhu je dost mizivá, protože jen těžko si představím chlapa, co sedne na sněžný skútr a valí za svým synem norskou krajinou. Bez brýlí, zato s jointama, cigárama, práškama a chlastem v kanystru. Jenže když odhlédnu od téhle "maličkosti", musím uznat, že Na sever je místy pohodová podívaná, u které se člověk zasměje, načež je pak hlavním hrdinou opět vrácen na zasněženou a umrzlou zem. Koncepce mi silně připomíná ruskou školu - možná se Langlo inspiroval.

Už jen proto, to stojí za to vidět! Ač pusté studené polární zamyšlění nad niterným oživením smyslu žití, přeci jen nakonec veselé, chvílemi i plamenně hřejivé...