Sbohem, Sabato

Poslední díl trilogie a diskutovat, zda bal lepší pan Cleef nebo pan Brynner je zcela zbytečná. Oba mají své a nedá se jim upřít. Horší je ten fakt, že ani jeden z filmů mne moc nebavil a tento poslední to byla pořád stejná a obehraná písnička. Děj skáče jako splašený, scénárista zbytečně kombinuje, a celé je to takové nedomrlé. Tu košili, co měl Sabata na sobě chci a hotovo. Dávám za ni dvacet. Další za profi přístup a občasné pousmání. Ale podruhé to opravdu nechci.

Sabata pomáhá skupince mexických revolucionářů ukrást vozový náklad zlata. Sabata tentokrát s tváří Yula Brynnera, což vyvolalo docela zmatek, neboť ve stejnou dobu vtrhnul do kin ještě další snímek 'Návrat Sabaty' (1971), kde si ho opět zahrál Lee Van Cleef. A co víc, snímek je považovaný za třetí díl série. Tak kdo je tedy pravý Sabata? 'Název 'Návrat Sabaty' na takovou otázku určitě odpovídá. Yul Brunner však předvedl Sabatu o něco drsnějšího a celý snímek, jako takový, se daleko více přibližuje k atmosféře a vůbec konceptu spaghetti westernu. Snímek obsahuje jak brutální scény násilí, tak i zábavné momenty. Ani dlouhé pohledy a divácké očekávání, co se bude dít, samozřejmě nechybí. Snímek má dokonce i o něco rychlejší tempo a větší důraz na dějství. Ale i tak to přesto všechno vytváří dojem, jakoby tomu přeci jen ještě něco chybělo. Každopádně snímek dokáže fanoušky spaghetti westernů uspokojit, byť něco, co vytvářel Sergio Leone, nelze očekávat.

O trochu slabší než jednička L.V.Cleef mi tam seděl víc,dobrodružná honička za vozem plným zlata,dost přestřelek,pravé westernové prostředí,lepší průměr.