Ve státě Tennesee v piemontském okrese se v jedné horské osadě dostavili ke smírčímu soudci manželé žádající o rozvod. Soudce byl rád, že mu kyne výdělek, a přivítal obě strany s radostí. Americký lovec, který nebyl příliš schopný, aby barvitě a s „úrovní“ líčil své strasti v domácnosti, byl přerušován manželkou, jejíž slovní zásoba byla na stejné úrovni. A tak se ve stížnostech a nářcích neustále střídala vzájemná obvinění o nemírném pití whisky, o lenosti, o nepořádnosti a o naprosté neschopnosti pro spořádaný manželský život. Soudce strany přerušil a oznámil jim, že rozvod bude stát pět dolarů, které připadnou státu jím reprezentovanému. Celý případ tak mohl skončit, ale žena prohlásila, že když její manžel si může dovolit platit rozvod, chce ona alimenty. Soudce rozhodl vyplatit ženě alimenty ve výši pěti dolarů, jinak hrozilo odročení případu. Doufal, že už konečně dosáhne svého a zbude mu původní suma, kterou určil. Na cestě domů byl však přepaden neznámým lupičem, který mu bankovku ukradl. Manžel měl znovu svých pět dolarů na alimenty. Obě strany se vrátily k soudci. Celá záležitost začala nanovo. Opět se ocitlo pět dolarů takřka v majetku soudce, poněvadž to byl vyžadovaný „státní“ poplatek. – Rozvod byl vlastně u konce a úřední činitel byl o bankovku znovu připraven a smutně musel vyslechnout rozhovor, jež začínal sbohem a končil konstatováním, že „srdce mi zůstalo v tý chalupě u tebe“… Sladké smíření s rychlým návratem domů měli manželé před sebou. Smírčímu soudci však svitla spásná myšlenka na záchranu výdělku. Oznámil muži a ženě, že pozbyli práva na výhody a slasti manželského stavu, a chtějí-li spolu setrvat, soud provede vznešený obřad sňatku za pouhých pět dolarů… A žena ráda tento obnos zaplatila. Byl to další důkaz o nevyzpytatelnosti žen – věrnosti lásky – a moudrosti soudců.
[Mu] Filmový přehled. 1964 [21. září], č. 34 – 35, nestránkováno.
