Noční vrátný

Noční vrátný je v jádru dosti schématická lovestory. Muž a žena spolu před časem prožili milostný románek, osud je rozdělil, a nyní se setkávají znovu, ale něco brání tomu, aby jejich setkání bylo šťastné (viz Casablanca). Čím se vrátný vymezuje od takových podobných filmů? Jeho základ je totiž zabalen do rádoby-šokujícího balastu, muž býval nacista, žena vězeňkyně... S technickou stránkou filmu nemám problém, místy je dokonce poměrně odvážný, ale při srovnání s eroticky akcentovanými filmy vznikajícími v téže době rukama italských režisérů (Pasolini, Bertolucci) rozhodně prohrává. O titulním hrdinovi se totiž nedozvíme víc, než že byl nácek a teď se snaží uchránit před svými někdejšími kamarády svou milenku - potenciální svědkyni a jeho náhlé citové vzplanutí může v našich očích jen stěží omluvit jeho válečné zločiny. A navíc vzhledem k nedostatku nám poskytnutých informací si lze vykládat celý film jako samoúčelnou provokaci. Scénárista zkrátka nevymyslel, jak zápletku lépe uvést do chodu, tak sáhnul po citlivém tématu koncentračních fáborů a exploatoval ho. Není to taková zhovadilost jako Nazisploitation filmy, ale jen zdánlivě, Noční vrátný se totiž pouze tváří, že je něco víc.