Lesní panna

Tuhle klasiku Josefa Kajetána Tyla dnes lidé paradoxně znají asi spíš díky filmu "JAK SVĚT PŘICHÁZÍ O BÁSNÍKY". Povedená inscenace z roku 1973 je dnes poněkud zavátá i přes své skvělé obsazení. Určitě ale stojí za podívání a ti kdo neviděli mají možnost zítra odpoledne na ČT3. Barnabáš Pinta, Šimon Moreles, učitel Slovíčko i proradný Taussig se ukážou v trochu jiném a původnějším světle.

Konečně jsem tedy poznal originál, protože dosud byly mé znalosti založeny jen na některých scénkách z básníků. Nebylo to nic moc, ale ani nějak velká nuda to nebyla. Možná to bylo tím, že to bylo celé krátké. Hymna v závěru překvapila.

Vlastenecká pohádka! Ne nadarmo platí, arci když předlohy televizní tvorby ujmou se velcí duchové českého národa, byť z předminulého století, že sílu má napořád ta oslava lásky k domovu a potěchu české duše to způsobí.

Klasická báchorka Josefa Kajetána Tyla, v níž vyniká ta unikátní, krásná, stará česká mluva. Kulisy dotváří pohádkový děj, ve kterém exceluje celý herecký ansámbl v čele s Josefem Somrem v roli hospodského Barnabáše a jeho ženy Voršily (sluníčko Karolína Slunéčková). Hodně mě bavil i František Vicena jako otec Terezky a jehož řadím mezi naše tehdejší přední české herce. Květa Fialová v roli Jasany půvabem jen zářila. Bohuš Záhorský coby žid Šimon Moreles byl přesnej. Korunu všemu dodal ke konci Vladimír Menšík v roli Kapouna, co chtěl sbalit Terezku (Libuška Šafránková). Režisér Jiří Bělka vyprávění postavil hlavně na vlastenectvím, které vyústí až k hymně "Kde domov můj". Možná by se mohlo zdát, že zpracování zavání bolševickou ideologií, ale to je nesmysl, Tyl byl Tyl a Jiří Bělka se jeho látku snažil převést k obrazu svému. Což se mu taky podařilo. Je to lidské, hravé a vtipné. Američtí indiáni mě hodně pobavili :D. Luboš Fišer hudbou pohladil a chvílemi jako bych zaslechl motivy z televizní Babičky. Lesní panna v sobě kromě lásky nese i odkaz doby, kdy lidé prchali přes moře za svým americkým snem.