Janek nad Janky

Nu, přinejmenším podivné. Neřekl bych, že to byla úplná volovina, ale k něčemu dobrému to také mělo daleko.

velice osobitá hudba m. štědroně s neméně osobitými hereckými výkony, jenž se pohybují spíše někde na hranici nenucené improvizace a profesionální deklamace daného textu, jen aby s vysokou pravděpodobností přiblížily jazyk pohádky současnému diváctu, z díla janek nad janky zářný tvar neučiní. nejvtipnější hláška z janka nad janky se tak může zdát katova odpověď Desertní směs na jankovu otázku: Co to pijeme? jenže ve spojení s kolísavostí rytmu, špatnou dynamikou stylu vyprávění i nedotažeností některých scén se janek nad janky zařadí jen mezi slabě nadprůměrné filmy ze střední třídy dějin světové kinematografie, protože ve výsledném tvaru zřejmě ani autorský tým v čele s režisérem netušili, co vlastně vzniká; a tak jakoby veškerá tvůrčí invence zůstala v tomto případě stát jen na půli cesty. I sám film Janek nad janky by tam v konečném hodnocení zůstal stát, nebýt toho, že v příběhu ožívá polorozpadlý zámek jaroslavice na znojemském okrese včetně visuté lodgie, interiérů některých sálů, komnat, enfilády i kaple a rozlohou největšího přízemního arkádového nádvoří u nás, což jej nakonec vyneslo o jednu příčku výš.