Rytíř beze zbraně

"Rytíř beze zbraně". Je jím mladý Angličan, který se těsně před válkou (míněna ta první) věnuje britské výzvědné službě v kruzích ruských revolucionářů a pár let na to se ocítá v krvavém víru bolševické revoluce. Když se vrátil z vyhnanství na Sibiři, získá si tím již důvěru revolucionářů. Využije jí k tomu, že zachrání z jejich rukou krásnou hraběnku Alexandru. Ne jednou: neboť v revolučních bojích osudy lidí se střídají, jen jedno se vrací s mrazivou pravidelností, štěkot kulometů, jimiž obě strany odstřelují zajaté odpůrce bez dlouhých soudů. Široké obrazy občanské války s utrpením jednotlivců i davů, a vybičování všech zlých lidských pudů, surovostí, šílené touhy po vraždění a ničení, kde dobrý člověk zasvitne jen zřídka jako meteor, jsou podány s vynaložením mohutných technických prostředků, jichž režie Jacquesa Feydera využívá k inscenování hromadných scén lesku a bídy, bojů a útěků, s výběrem typů, někdy - zejména mezi bolševickými malými a většími vůdci - hodně odpudivých. V tomto prostředí má Marlena Dietrichová za úkol představovat ženu ušlechtilou zjevem i povahou, oběť poměrů, vykupující osobním utrpením omyly svých předků a nalézající nakonec smysl svého ženství v lásce k svému osvoboditeli. Má tu možnost, plně jejím uměním využitou, hrát dámu velkého světa, elegantní a inteligentní a zároveň prostou dívku vyjadřující nejpřirozenějšími prostředky všecky své city, především rostoucí oddanost, z vděčnosti rozkvetlou v lásku. Jejím partnerem byl Robert Donát (v těch časech proslýchalo, že byl prý původem z Československa), i když nebyl typ až tak docela anglický, snažil se své postavě dát rysy opravdové mužnosti a gentlemanství. Dějově ovšem film zanechává dojem poněkud fantastického románu, přes všechnu snahu režie přiblížit se co nejvíce pravděpodobnosti.