Hrozny hněvu

Sociální drama z doby Velké hospodářské krize třicátých let. Je pravda, že americké filmy natočené právě ve třicátých a čtyřicátých letech jsme v TV mohli vidět jen pokud měly silný sociální náboj. Hrozny hněvu jsem v té době viděl snad čtyřikrát, nebo film Byl jsem lynčován atd. Tím nesnižuji jejich úroveň, naopak. Jak rád bych se ale tenkrát podíval na Dostavník Johna Forda, nebo Jezinky bezinky s Cary Grantem, Robina Hooda s Errolem Flynnem nemluvě. Tak nyní se mi dostal všeho dosti.

Film dotýkající se amerických představ o demokracii, svobodě a důstojnosti, lidských právech. Pokud literární předloha Johna Stenibecka má i odpovídající filmovou podobu, jde o uzavřený okruh uměleckých prostředků a patří do zlatého fondu umění lidstva.

Bez znalosti knižní předlohy by moje hodnocení filmových "Hroznů" bylo určitě o hodně vyšší. Takhle, byť jde o velice zdařilou adaptaci, nemohu jejich tvůrcům odpustit určité odchylky od původního textu - zvláště pak mi tam chyběl onen lidsky gradující knižní závěr. Ovšem to už bych od puritánské Ameriky roku 1940 chtěla asi moc...

Na svět udeřila světová krize. Postihla i jednu oklahomskou rodinu, která je hlavní aktérkou slavného filmu. I když, není zdaleka sama, kdo tvoří hlavní hrdiny. Bída, nemoce, hlad a umírání. Teror mocných a zneužívání státní moci. Film Hrozny hněvu patří mezi sociálně kritické filmy a také je jedním z těch, které jsme měli možnost sledovat v našich kinech i televizi před roke 1989. Diváka nutí hodně přemýšlet o skutečných hodnotách života. Smutný a místy až mrazivý příběh s lehce optimistickým koncem.