Hry a sny

Já bych skutečně rád viděl dítě, které by u toho vydrželo. Možná to bylo určeno dospělým. Rád bych viděl dospělého, který by u toho vydržel. Mimo mne, já musel.

Nedoceněný film. Hodně českých filmů je nedoceněno především tím, že vznikaly v nějaké době a nová doba si myslí, že jedn ona plodí hodnotné umění. Je to chyba mladých, dravých a někdy i hloupých, kteří jsou nemocní moderností. Film o dětech pana režiséra Milana Vošmika je nádherný, rozdělený do dvou povídek. Každá je silným příběhem o dětské duši. První o dětské úzkosti, druhá o hře dětí na odpovědnost. Viděl jsem tento film koncem padesátých let a později jako dávno dospělý jako retrofilm. Dojem byl stejný, umocněný o hlubší pochopení tohoto filmového díla. Před časem jsem četl vyjádření jednoho filmového historika, který se vyjadřovakl o filmu vcelku pohrdavě, že jde o film pro sentimentálně naladěné dospělé. To je moc smutné, opravdu.

Málo hraný film hodící se do předvánoční atmosféry. Hlavně kvůli první povídce ze dvou. Hlavními interprety jsou pětileté děti. A ty před kamerou excelují. Pro režiséry filmů největší noční můrou je práce s dětmi a se zvířaty. Zde se spolupráci zadařilo. Michal Staninec se svých rolí zhostil natolik, že ho snad každý divák by chtěl mít doma. Toto miloučké dílo může sledovat celá rodina a pobaví se.

Padesátá léta z filmu přímo sálají, a přestože je vývoj děje poněkud roztříštěný, tvůrcům se podařilo dokonale navodit atmosféru ve vidění světa předškoláků a jejich myšlenek pomocí poetického přístupu. Úsečné věty, místy až filosofické v dětském podání, malý Míša Staninec dokázal podat zcela bravurně. Ten je hlavním hrdinou obou příběhů, kdy mu v tom druhém neméně zdatně sekunduje ve stejném věku Evička Hrabětová. Zásluhu na tom má i režisér Milan Vošmik, který je ukočíroval k takovým až roztomilým hereckým výkonům. Oba příběhy měly především zdůraznit výchovné aspekty a morální hodnoty, což se v daném provedení i povedlo. Jde zkrátka o jakousi ideologickou přípravu na zodpovědný dospělý život se všemi politickými aspekty doby. Těžko však říci, komu je vlastně film určen. Dětskou atmosféru to má, čemuž napomáhají i herci v dospělých rolích. Mohou ale děti něco takového vůbec správně pojmout? Zejména dané aspekty manželství v druhé povídce. Pro dospělé diváky je však film stále příjemný a ve své roztomilosti a dětském uvažování dokáže vyvolat i jejich vlastní vzpomínky na dětství. A to se počítá.