Strašidlo, které se směje

Strašidlo z docela obyčejné punčochy, které se objevilo na televizní obrazovce jako hlavní hrdina loutkové hry Miloslava Zelenky, získalo by pravděpodobně ještě větší sympatie dětských diváků, kdyby bylo aktérem v příběhu dějově sevřenějším a přehlednějším. Nespornou předností Zelenkovy loutkové komedie je vtipná základní myšlenka a poetičnost. Idea hry však nebyla tolik dramaticky nosná, aby autor dokázal poutavým způsobem překlenout tak rozlehlý časový prostor, v němž svůj příběh vede. Autor se snažil – stejně jako režisérka inscenace Svatava Rumlová – využít znalosti loutkové a televizní specifiky k zajímavé podívané. Loutkářská a televizní kouzla nemohla však zakrýt prázdná místa v dějové stavbě hry. Leckde právě proto ovládla obrazovku samoúčelnost (stačí snad jmenovat do nekonečna se opakující záběry z Fordova filmu Přepadení a tanec rybek). K lepšímu vyznění inscenace mohla už v samých začátcích přispět autorova či dramaturgova tužka několika ráznými škrty. [lip] Strašidlo z docela obyčejné punčochy. Kulturní tvorba. 1963, č. 4, s. 13.