Po bouřce

Film Po bouřce zavádí diváka do Argentiny roku 1915. Hlavní hrdina musí opustit venkov a i s celou rodinou odejít za prací do Buenos Aires. Když se mu splní přání vrátit se z města zpět do rodného kraje, nachází prostředí plné přetvářky a lidské bestiality. Film Po bouřce má v rámci argentinské kinematografie významné postavení. Stal se důležitou reflexí historie země a její společnosti roku 1915, kdy byly laskavost, veškeré dobro, a atributy prostého ctnostného života přisuzovány venkovu. Oproti tomu město bylo vnímáno jako změť nekontrolovatelné vášně, podvodů a arogance. Takové zobrazování a zobecněné vnímání rozdílu venkova a města najdeme napříč celou argentinskou kinematografií. Ve filmu Po bouřce pohledem režiséra hranice a rozdíly mezi městem a venkovem přestaly existovat. V obou prostředích nacházíme stejné vášně a napětí, stejnou bídu, stejné znaky. O tom se přesvědčí propuštěný dělník kovoprůmyslu, který se musí odstěhovat s celou svou rodinou do buenosairských favel (villa miseria). Jeho snem je vrátit se na venkov, kde ještě žije jeho bratr. Touží se opět setkat s přírodou a ztracenou identitou. Po návratu na venkov však zjistí, že pracovní podmínky jsou právě zde nejhorší a z lidí, které ho obklopují, se stávají bestie. katalog 1. Festivalu nad řekou