Čtyři bosé ženy

V bytě v Buenos Aires, v bytě bez nábytku se sejdou čtyři velmi rozdílné ženy, aby se podělily o svá tajemství, našly podporu a překonaly své „životní obavy". Režisér Santiago Loza zvolil intimní, hořko-sladký přístup a z některých jednoduchých prvků vytvořil magii. Dusné léto v Buenos Aires. Po krizi roku 2001 zůstaly tisíce lidí bez práce. Je čas pouze na čekání, na to zkusit najít někoho, kdo by zvedl telefon, který neustále vyzvání. Je čas odstěhovat se z venkova do velkoměsta za prací, čas opětovného setkání s vírou, čas nezapomenout na ty, které jsme milovali. Čtyři ženy ve stavu nehybné blaženosti hledají někoho, kdo by mohl sdílet jejich city, které mají smysl pouze ve společnosti druhých. „Pamatuji si, že jsem v Argentině slyšel skupinu žen, jak se smějí. Z očí jim zářivě sršel život. Zdálo se, že neměly žádný důvod si nevěřit. Často jsem si říkal, jak asi dál žijí, co to bylo za sílu, která jim dávala radost navzdory svým osudům. Odpověď jsem ale nenašel. Chtěl jsem se s nimi sejít, odhalit j ejich tajemství a dát tomu formu, pojmenovat důstojnost a radost, kterou projevovali v tak nejisté době. Proto jsem chtěl tento film natočit. Chtěl jsem natočit film se ženami, protože to vypadá, že jsou z dějin vytěsněné, přestože jsou to právě ony, kdo spřádá sítě celého světa. Rád bych se s nimi o tyto pocity podělil, rád bych se s nimi zasmál. Všude chodil s nimi, naslouchal jejich tajemstvím a snům. Chtěl bych mluvit o naléhavosti, kterou musíme na tomto světě sjednotit." Santiago Loza katalog 1. Festivalu nad řekou