Milosrdné lži

Půvabná černá komedie vypráví příběh argentinské rodiny zapředené do sítě lží, které se všechny vztahují k vymyšlenému dobrodružství ztraceného syna, jenž posílá z cizích země dárečky. To, co začíná jako osvobozující hra, se postupně stává pastí, ze které nikdo z rodiny nemůže uniknout. Jedním z nejdůležitějších formálních faktorů je v tomto filmu Diega Sabanése čas. Snad rozdvojený čas, který je výsledkem čistého trvání. Datum a místo - 1958 a Paříž - jsou pouhé souřadnice časoprostoru, které budou překonány. Sval paměti totiž občas funguje nepředvídatelným způsobem. Končí doba, kdy muži nosili klobouky. Neustále přicházejí dopisy o fantasmagorickém synovi, který se usadil v Paříži. Rodinné tajemství, které se nesdílí, je sotva viditelné z postelí, skrze rozbitá skla oken. Pojmenuje se, neobnovuje se, trvá, aniž by se kdy zhmotnilo. Stojíme před otázkou, zda je dosud ve vztahu filmu a literatury důležitá vypravěčská věrnost předloze! V případě Milosrdných lží je zjevné, že nikoli. Tento film vychází z podstaty a formy příběhu, uvádějící povídku do pohybu. A Milosrdné lži ji ještě umocní. Znovu vytvoří nejen vyprávění, ale celý specifický poetický svět. Jinak řečeno: obrazy, které v nás povídka vyvolává, jsou základem filmu. Tyto obrazy jsou ale používané ze všech perspektiv a úhlů. Evokují jiné obrazy, jiné atmosféry, jiné city a pocity a překračují intence původní předlohy. katalog 1. Festivalu nad řekou