Hvězda jede na jih

Tak tohle si pamatujeme všichni dobře. Šedesátá léta a "Krvavý pes Tito", jak psalo Rudé právo po vzoru Sovětského svazu a na věčné časy. Tak Tito jako později Causescu prohlédl rejdy komunistických nabobů a trhnul se. Tím pádem přestala veškerá sranda. Rumuni dokonce protestovali v OSN proti okupaci ruskými vojsky ČR v roce 1968. Já osobně žádal o devizový příslib na dovolenou do Jugoslávie, osmkrát. Vždycky mi to zamítla nějaká domovní důvěrnice v paneláku, nebo na podniku závodní výbor KSČ. Do Západní Evropy, neexistovalo. Tam jezdili pouze denuncianti STB a přisluhovači. Když dneska slyším "zlatí komunisti", otevírá se mi kudla v kapse a vraždil bych tyhle nevědomé osoby na úrovni prvopospolné společnosti, kdy měli společné pazourky, oheň a ženský. Přál bych to každýmu, kdo je dneska chytrej, a nezažil tu krásnou dobu reálného socialismu. Všichni si byli rovni, ale někteří holt rovnější. Co bylo dovoleno bohovi, nebylo povoleno volovi. A tak se naši drazí komouši léčili ve speciálních zdravotníckých zařízeních (SANOPS) a nakupovali ve spešls prodejnách se západním zbožím a ještě za hubičku. Opravdu pravá dělnická třída. My jsem s bráchama viděli mandarinku a banán jenom na Vánoce a to ještě matka musela vystát více než desetimetrovou frontu před zeleninou. Soudruzi, policajti, pomocná stráž a další tehdejší úchyláci si chodili pro zboží zadem. Na závěr můžu jenom citovat Jiřího Kodeta z "Pelíšků": Proletáři všech zemí, polibte si prdel!.

Velice nepovedená komedie, která slibovala úspěch, vždyť zde hrají samé hvězdy českého filmu. Film možná při premiéře nějakého diváka oslovil, ale dnes se divák směje té naivitě. Pod filmem je podepsán Oldřich Lipský, film byl natočen v koprodukci s jugoslávci, když vidím Rudolfa Hrušínského, který vypadá jak falešný hráč a částečně jedna scéna z vlaku, kde je Deyl a Zázvorková, to také něco připomíná. A pokud bych chtěl přidat do mlýnu, já jsem do 16 let neviděl ani broskev, banán, ani mandarinku. Když jsem jezdil z Vysočiny občas do Prahy, tak jsem vždy kilo banánů za 17 kčs snědl, Praha byla dosti dobře zásobená, tak proč se divit plným obchodům v Ženě za pultem, nám se o tom mohlo jenom zdát...

Tyhle filmy jsou všechny na jedno brdo. Ale záběry jsou hezké, tedy jen některé, a občas je to i legrace. Hudba nestála za nic, ani písničky se mi nelíbily. Jugoslávsky neumím, ergo mi některé dialogy naprosto unikly. Takže plus za kameru a toho malého chytrolína a to je vše. Ale to nedá dohromady ani těch pomyslných 20%.

Jaká se dá asi dát známka takovému hereckému koktejlu, kde Jiřna Bohdalová je uvedena mezi osobnostmi v sekci Další hráli? Úsměvný koprodukční snímek je dnes považován za spíše špatný film. Já mám na tento hudebně laděný snímek jiný názor. A odtud si pamatuji, že se při plutí na lodi po moři nemá říkat písmeno F.