Rozsudky soudce Ooky

Někdo takový by byl potřeba vždy a všude. Moudré rozsudky nebo odhalení totožnosti, občas i trochu vtipné. Jen mám pocit, že to mělo víc dílů, nebo byl zkrácen. Kdysi jsem viděl rozsudek, který tu tentokrát nebyl: chudák si čichl vůně linoucí se z restaurace, majitel chtěl zaplatit. Ooka chudého nechal zaplatit, ale majiteli poskytl jen ten zvuk cinknutí mincí, a peníze chudému vrátil.

Tak tuto pohádku jsem nikdy neměla ráda (klasické sobotní nebo nedělní pohádky po obědě). Podivná studiová vize jakoby Japonska mě naprosto neuchvátila, spíše působila lacině a jednoduše. Také příběh je spíš morálním ponaučením než pohádkou a celková atmosféra je ponurá.

Dávám poměrně vysoké hodnocení této pohádce. Ačkoliv ty japonské nejsou zrovna můj šálek kávy, Rozsudky soudce Ooky mám ráda, s chutí se na ně podívám při každé repríze. Postava moudrého muže, vynášejícího spravedlivé rozsudky, je možná přílišným ztělesněním ideálů, nicméně bez vtíravosti, naopak - brněnští herci zde podávají příjemné výkony, na které se i po letech stále hezky kouká. V neposlední řadě je to přímo pan Donutil, mezi jehož fanoušky rozhodně nepatřím, ale postava Ooky mu byla přímo šitá na tělo. Pohádka splňuje svůj účel - mluví o dobru, spravedlnosti a vyzdvihuje lidský charakter. Dívám se na ni opravdu ráda, proto i tak hodnotím.

Na tuto ateliérovku snad nikdy nezapomenu. Viděl jsem ji tolikrát, že to snad ani není pravda. Dodnes ji znám téměř nazpaměť. Ikdyž je fakt, že už jsem ji pár let neviděl, tak na tom nic nemění, že se mně vždycky líbila a bude líbit.