Ptáček

Příjemný španělský film z příbuzenského prostředí. Úmyslně uvádím slovo "příbuzenského", protože je příběh vyprávěn očima malého chlapce, který je nucen nějakou dobu u příbuzných pobývat a je vytržen z prostředí rodinného. Jeho rodiče se chtějí rozvádět. Režisér Carlos Saura nám v tomto filmu předvádí celou řadu svérázných postaviček, členů jedné velké rodiny. Dialogy střídají humor i vážnost situací. Ke slovu se dostává i první láska a poznání mnohých tajemství, která se v životě schovávají. Z jistou dávkou poetiky se seznamujeme s jednou španělskou rodinou.

Podobně jako ve svém starším filmu Starý dům uprostřed Madridu zkoumá Carlos Saura svět očima dítěte, tentokrát chlapce, prostřednictvím jeho sladce nostlagických i docela drsných zážitků během nedobrovolného pobytu u svých příbuzných. Ptáček je ovšem vyprávění mnohem odlehčenější, světlejší. I v něm jsou ale vedle sebe krása i tragika, osamělost i lidská blízkost, život i smrt. Každý člen rodiny je svéráznou osobností obdařenou jak pozitivním kouzlem, tak i nějakým tím nepříjemným tajemstvím a nade všemi ční postava dědečka v podání legendárního Francisca Rabala. Film má kouzelnou atmosféru plnou španělského slunce a hudby, plyne zlehka a vyvolává dojem, že se v něm říká o životě něco velmi silného i když to není přesně pojmenované. Ne každý filmový klasik umí v pozdním věku natáčet takhle příjemné snímky.

Film Ptáček pojednává o tom, co prožije mnohý kluk, ale moc se o tom nemluví; přidává k tomu podnětný filosofický rozměr daný dalšími postavami, zejména Manuelovým dědečkem. Já jsem byl tímto filmem zcela unešen, což bylo jistě umocněno tím, že jsem sám byl ve věku hlavního hrdiny koncem 90. let, ale bez perfektního zpodobnění reality by tento dojem nemohl být vytvořen, nebo alespoň ne tak působivě. Jedná se tedy o skvělé dílo slavného španělského režiséra (a vůbec autora) Carlose Saury, který jej natočil podle vlastního námětu. Jeho uvedením s dabingem a v rozumném čase mě Česká televize potěšila. Škoda jen, že nám nenabízí ke zhlédnutí mnohem více děl z jeho tvorby. Hereckému obsazení nemohu nic vytknout; celý film na mě působil stoprocentně věrohodně. Dabing byl také skvělý - v rolích Manuela a Fuensanty se výborně předvedli Jan Rimbala a Viktorie Taberyová, ani starší herci rozhodně nezklamali.