Tři slunce

Zalovil jsem mezi filmovými tituly v jedné větší trafice, kde tohle dílo švédské kinematografie nešlo na odbyt. Byly tam i jiné filmy, ale ten byl pro mne lákavý zejména proto, že z uvedeného období 14. století a zemí skandinávských, se filmových snímků objevolo velmi málo. Nebyl jsem zklamán a vnitřní napětí filmu i mimořádně těžké podmínky pro život a za morové epidemie, byl neuvěřitelně realistický a současně i mystický.

Epické drama odehrávající se ve čtrnáctém století ve Švédsku s ženskou postavou, která se vydá na cestu v zájmu setkání se svým manželem po čtyřech letech strávených na východě země během dlouhé války. Středověké prostředí zasažené morem jí dává poznat ty nejkrutější situace dané doby, čímž je nucena bojovat za svou lásku, za své děti i za svůj život. Slibný příběh se veze ve značné jednoduchosti a poklidné atmosféře, jakoby to bylo natočeno více pro televizi než na stříbrná plátna kin. Děj postrádá patřičnou dramatičnost, napětí a nějaké, snad očekávané, válečné scény ani nemluvě. Snímek však obsahuje hluboký příběh, který místama zarmoutí i vyobrazí neblahý úsměv. A tak se z toho stalo vcelku dojemné vyprávění o statečně ženě a jejích myšlenkách. Cestou jí doprovází různé lidské tragédie, což dává najevo, že není jediná, co ztratila v podstatě vše. Krapet do sebe naráží fantazie s realismem, ale dalo by se říci, že se tvůrci více přikláněli právě k tomu realismu. Ano, snímek muže leckteré diváky lačnící po zábavě nudit, neboť o zábavu tady v žádném případě nejde.