Pohádka o mokrosuchém štěstí

POZOR SPOILER V již zavřené hospodě vypráví hastrman Antonín Hrouz redaktorovi příběh svého mládí. Kdysi před lety odešel do světa a tam se zamiloval do mladičké Andulky Juklíčkové. Láska je to oboustranná, jenže jednoho dne Andulka mizí a Toník netuší, kde je. Teprve až hastrman Šmikoranda vytáhne z jejího otce, že ji zašantročil do Prahy. Toník se tam okamžitě vydává. Skočí do bytu, kde pod vodou bydlí děda Kabrnáč. Vypoví mu, co a jak, a ten ihned povolává Jana Tátanáška, který ovládá spousty vodníků a tím pádem je to nekonečný zdroj informací. A tak je vodníkem Jemelkou nalezena paní, u které Andulka sloužila. Tatanášek se tam vypraví na opravu vodovodu a zjistí, že Andulka zmizela i se džbánem na pivo. Čas uteče jako voda, jsou Vánoce a děda slibuje jarní cestu po všech vodách a hledání Andulky. Vodník Jemelka je zaláskován do slečny Stázinky. Když na ni čeká u kašny, dozví se o plaveckém candrbále. U téže kašny se Stázinka jen náhodou setká s Toníkem, slovo dá slovo a ona jej také na candrbál pozve. Na candrbále dojde akorát k pranici a Stázinka jede po Toníkovi. Ten ale vše uvede na pravou míru a dodá dívčinu přímo do náruče Jemelkovi. A ona za to dá Tondovi pohlednice, které jí Andulka posílala. Z nich děda Kabrnáč vyčte, že Andulka jede tam, kde je jarmark, a ihned se na nejbližší vypraví. Tam neuspějí, a tak jedou na další a zas na další. Nu, nyní jsou v Praze na Karláku a děda se zde projeví jako karbaník. Prohraje peníze i Toníka proměněného v žábu. Toho si odnáší hrnčíř a děda už nemůže nic dělat. Leží a je z toho nemocný a už je to bratru rok. A je zase pouť na tom samém místě. Děda najde hrnčíře a Toníka si vezme zpět. Tedy, žábu si vezme zpět, Toníka z ní udělá až pak. Ten hned nalézá svou Andulku jako mořskou pannu a konečně mohou být spolu.