Draze zaplaceno

S objevením Paradžanovových Stínů zapomenutých předků začal filmu Marka Donského Draze zaplaceno druhý život. V době své premiéry byl totiž vnímán jako estetický atavismus symbolistních filmů stalinské epochy. Samo zpracování předlohy ukrajinského spisovalete Michajla Kocjubinského (z jehož díla posléze čerpal i Paradžanov) o boji prostého lidu proti nevolnictví, zasazeném do první třetiny předminulého století, nepůsobilo na počátku Chruščovova tání nijak moderně. Film vypráví příběh krasavice Solomiji, která má být po panské (z)vůli provdána za nemilovaného hajduka. O svatební noci ale prchá za milovaným Ostapem, po jehož boku snáší těžké rány osudu v naději, že se jim někdy podaří najít místo, kde se k lidem nechovají jako ke zvěři. Výrazně metaforická práce s barvou ostře kontrastovala s tehdejší neorealistickou tendencí civilních, prozaických filmů, točených často na černobílý materiál. Po deseti letech byl ale režisérův snímek nazván novátorským a označen za předchůdce nejen zmíněných Stínů, ale celé tradice ukrajinského poetického filmu. A podle ruského filmového historika Jevgenije Margolita je Donského film navíc i jedním z prvních sovětských existenciálních dramat. Kino Ponrepo