Stíhači Red Tails

No na první podívání 60%. Celé to bylo spíš jako pohádka, ale hezká. Bitevní a akční scény ušly, ale bylo z nich hrozně moc vidět jak jsou digitální a působily soudobě nikoliv tak aby zapadly do filmu, který je historický. Souboje mi také přišly moc jednostranné, Black boys Němcům podezřele zatápěli, nevím jak ve skutečnosti. Na druhou stranu nenudil jsem se, ale znovu se podívám až za hodně let.

Válečný příběh afroamerických letců, kteří si vydobyli jméno a respekt svými válečnými činy v Itálii v době druhé světové války. Scénář snímku je založen na skutečném příběhu, avšak natočen, mimo jiné i v Česku, v ryze popcornonovém hávu a i přes dvouhodinovou stopáž značně zkratkovitě. Drama? Napětí? Okamžitě zapomenout. Snímek obsahuje přemíru letecké akce, ve kterých je na obloze snad více letadel jak much. Jeden se až diví, že se tam vzájemně nenamlátili. Máme tu i nálet na německé letiště, který svou vizuální podobou připomíná nejen snímek 'Pearl Harbor' (2001). Jen tak mimochodem, všimne si někdo v té rychlosti před tímto útokem hradu Karlštejn? Vizuální stránka je značně přehnaná. CGI efekty viditelně spolykaly většinu rozpočtu a jasně poukazují na fakt, že čeho je moc, toho je příliš. Zlatá klasika 'Bitva o Británii' (1969). Index politické rasové propagandy v oblasti míchání ras samozřejmě ani zde není opomenut. Máme tu náznak milostného konání a samozřejmě se agitačně jedná o černého muže a bílou ženu. Krapet nesoulad s tím, že snímek poukazuje na rasovou diskriminaci své doby. Mají se brát a on zahyne. Emoce? No nic. Veškeré aspekty příběhu v rámci historických faktů a skutečností jsou jen v náznacích anebo opomenuty zcela. Tohle zkrátka není historická výpověď poukazující na hrdinství. Tohle je jen obyčejná zbrklá válečná zábava, která své místo vedle uznávaných, byť také popkornových snímků, nemá šanci získat.

Takže když si to shrnu. Čokoládoví kluci v druhé světové, šikovní piloti bez disciplíny pod ochranou černého Ježíše. Historie zkroucená jako vyždímaný hadr. Italská (nepochybně těžká katolička) souloží za svobodna s černochem... to urkytě, v té době. Žlutá barva na Messerschmittech? Té jsem si všimla teprve v tomto filmu. Údajně používána na východní frontě. Ať už historicky pravdivé nebo ne, film je docela koukatelný.

Vyjma leteckých bitev, jejichž zobrazení považuji za poměrně zdařilé, často však za hranou reality, a všeho co se týkalo létání, to bylo slabé. Rasismu v americké armádě byl zobrazen příliš povrchně a okrajově, nakonec stejně byli všichni kámoši. Romantický vztah pilota a italské dívky působil jak z nejhorší části červené knihovny, kdy pilot z letadla zahlídne dívku, jde ji navštívit a za pár týdnů plánují svatbu, nic víc se neřeší. Vztahy mezi piloty se omezují pouze na jeden „konflikt“, záměrně v uvozovkách, kdy jeden před akcí pije a druhý občas neposlouchá rozkazy. Jinak jsou všichni v pohodě a mají se rádi. Na nějakou psychologii a charaktery postav se nějak zapomnělo. Nejhorší byly ovšem herecké výkony. I když jsou piloti ve všech filmech zobrazování jako frajírci, zde mně připadalo frajerství v podání herců tmavé pleti až příliš současné, každou chvíli jsem čekal kdy začnou rapovat a máchat rukama. Ono toho frajerství, a hlavně hlášek, bylo až příliš i v těch leteckých soubojích. Nejhůře pak vyzněly postavy dvou velitelů letky „červených ocasů“, plukovníka role spočívala v odříkávání textu a kapitán se omezil na žmoulání nezapálené fajfky, asi nějaký černý MacArthur. Krátká pasáž ze zajateckého tábora mně připomněla film Hartova válka, černoch mezi bělochy, tunel, útěk. Malinký klad se přeci jen objevil, i američtí filmaři konečně pochopili, že každý národ hovoří svojí řečí. Zřejmě to zaregistrují pouze čeští diváci, ale Karlštějn bych v Itálie opravdu nehledal. Pro srovnání se hodlám podívat na film Letci z Tuskegee, který zpracovává stejné téma a na dokument o této letce ze série „Letečtí stíhači v boji“, to pro ujasnění si skutečnosti a filmové fikce