Šídlo

Když si vzpomenu na gruzínský film“ Šídlo“, na prvním místě se mě vybaví, že to byl barevný film. Ano, v roce 1955, to byla docela důležitá informace, pro nás dětské diváky. Za druhé, že to byl film přístupný a za třetí nezapomenu na „holku“, která stále někde pobíhá, leze po stromech a z jejich koruny zpívá písničku, jejiž melodii si pamatuji dodnes. To jsem si ověřil, když jsem si ji připomněl zásluhou You Tube, kde ji lze uslyšet, ale i uvidět. Samotné děvče „Šídlo“ , jsem si přejmenoval na „přetrhdílo“, neboť mě tak, nevím proč, připadala. Tahle sovětská filmová veselohra, natočená v gruzínských ateliérech, vznikla na motivy divadelní hry M. Barašviliho. Hezká dívka Marina Piradzeová, všemi přezdívaná „Šidlo“ což se ukáže jako naprosto přiléhavá přezdívka. Proč? Každý, kdo film viděl, si vzpomene na Marinu, které kmitá z místa na místo, jako její hmyzí předobraz. Takže: pro Šídlo, žijící si svůj bezstarostný, málo naplat, ale i neužitečný život v podhorském kolchoze, nastává změna. Má jít ke zkouškám na zemědělskou školu, předchozí nezodpovědnost přináší svoje ovoce. Šídlo u zkoušek „rupne“, což znamená, že zkoušky neudělá. Začíná trochu rekapitulovat svůj krátký život a sebekriticky uznává, že na jejím „pádu“ má velký podíl, nejen vlastní lehkomyslnost, ale zanedbaná péče svého otce, ale především až nesoudné hýčkání ze strany tetiček a babiček. Nezbývá nic jiného, když studium skončilo debaklem, jít něco dělat. Tak se stane, že z našeho Šídla je kolchoznice mající na starosti drůbežárnu. Že ze začátku je z ní drůbežářský zmatkař je nabíledni, ale po nějaké době, za velké pomoci mladých přátel, též kolchozníků, nachází Marina „Šídlo“ dokonce v tomto povolání radost. Aby tenhle film nebyl jen o práci, zamotá se do děje i mladý architekt z Tbilisi, a to by byl v tom čert, aby se nezakoukal do černých očí naší napravené hrdinky - dívky Šídla. Všechno ve filmu je: humor, dojetí,milostný příběh a vůkol nádherná krajina a stromy obsypány tím nejkrásnějším ovocem…