Černá kavalerie

"Černá kavalerie". Italský film byl zřejmě v té době na postupu, soudilo-li se podle jeho posledních výtvorů uvedených v našich kinech v polovině roku 1938, a byl s to dělat vážnou konkurenci filmům americkým, zejména, pokud šlo o mohutné davové scény a barvité, i rušné obrazy oživlé historie. Tentokrát ožila doba z druhé poloviny XVI. století, kdy byla Itálie roztříštěna na řadu městských státečků, které se spolu svářily, válčily a dovolávaly se nejednou cizí pomoci. Byla to doba condotiérů, vůdců námezdných vojsk, kteří se svými rotami propůjčovali těm, kdo více platili. Z nejslavnějších condotiérů byl Giovanni Medici, z onoho slavného rodu, který založil uměleckou slávu Florencie, ale tou dobou už byl v úpadku. Giovannimu vkládá film do jeho plánů i slov myšlenky novodobé, touhu po sjednocení Itálie. A za tímto ideálem se žene vítězně Giovanni, zneuznávaný, pronásledovaný, i církví proklínaný, v čele své "Černé kavalerie". Osudy tohoto národního hrdiny zachycuje film v četných obrazech, věrně podávající popis doby s jejími zkorumpovanými politiky, fanatickými kazateli, nádherou dvorů, potyčkami i velkými bitvami. Rámcem děje jsou ulice a paláce italských měst i slunné nádhery pastvin, hor a alpských ledovců. Příběh filmu je nabit rušným dějem a dramatickými scénami a vrcholí v jezdecké bitvě, rozvíjejícící se do široka za použití tisícových komparsů. Je pozoruhodné, že si Italové do hlavní role vybrali Němce Luisa Trenkera, kterého diváci znali z mnoha jeho filmů jako neohroženého horolezce, zde jej poznali pro změnu jako vynikajicího jezdce na koni