Chodím po Moskvě

Cítit zase jednou tu lehkost osmnácti let..., vše je tak jednoduché, bezprostřední. Neopakovatelnost tohoto věku, jeho nesmrtelnost, samozřejmost s jakou se navazují kontakty s ráno neznámým člověkem, prožít s ním den a večer se rozcházet jako známí a je úplně jedno , jestli se spolu budeme po čase vídat, nebo to tímto jedním dnem prostě skončí...S mladičkým Nikitou Michalkovem a spol. přesně to zažijete znovu a ten pocit bude tak intenzivní a tak krásně uvolňující, že vám asi závěrečné titulky příliš radosti nezpůsobí :)

Docela mě překvapilo, že Nikitovi Michalkovi bylo také někdy 18. :-) A že umí docela zpívat. Tedy pokud to zpíval on, tak jsem ho slyšela prvně.