Film "Stín minulosti" začíná v roce 1826. Hraběnka de St.-Hélie jede ke svému strýci baronovi na jeho starý zámek. Jenže hned po příjezdu se dozvídá od sluhy Tossainta, že pan baron zmizel. Prý jej naposledy viděl bloumat po chodbách a odnášet vše, co mělo nějakou cenu. Když však Madame uslyšela příjemnou zprávu o ukrytém pokladu skrytém někde v zámku, rozhodla se se svojí dcerou Elfy a schovankou Annou k pobytu v malém sousedním domku. Divák jistě mohl postřehnout, že dojemná péče o osud pokladu, byla u neteřinky mnohem větší, než-li o osud zmizelého strýčinka. Majednou střih a jsme skokem o mnoho let později. Teď již Anna a Elfy dospěly v roztomilé dívky a společnost jim dělá Hervé, takto synovec sluhy. Celou dobu se tento trojlístek potuloval zámkem a zkoušel, zda nenarazí na stopu legendárního pokladu.Zůstávají přátelé i nyní, to je v době, kdy mládenec je jmenován zámeckým myslivcem a děvčata jsou již na vdávání. To znamená, že se dozvědí, že na světě jsou i jiní mužští, než jen Hervé. Jeden, poručík od husarů Alberik de Marignac, má být toho důkazem.Ale kampak s touhle flintou na roztěkanou duši Elfy. Ta zatím není schopna lásky. Madam nasadí všechny páky, aby dostala dcerušku pod čepec. I Anna se toho svojí troškou zúčastní tak, aby vzbudila v Elfy žárlivost. Nic. Alberik vyhledá chlapíka, který o sobě tvrdí, že je synem Ludvíka XVI., a za pakatel 10.000 franků od něj vymůže povolení ke svatbě.
Netuší, že tahle postavička je víc cvok, nežli princátko. Jeho vlivnou přímluvou se tedy může konat zásnubní hostina. Jak jsme již naznačili, Elfy zatím do manželství nespěchá. Byla spokojena se stávajícím stavem dětských radovánek a nevinného kamarádství s Ervém. Alberik je pěkný, ale na ni to neudělá žádný dojem, je to cizí mládenec a zcela nahlas a otevřeně vypráví Hervému o svých tužbách a obavách před snoubencem. Nastanou zmatky, protože Anna měla ráda Hervého, a tak žárlí. A teď to začlo být pro diváky napínavé! Proč?
Pokračujme dál: Elfy, ukrytá za záclonou baronova pokoje vyslechne jejich rozhovor, při nímž se neopatrně prozradí, Anna hbitě strhne záclonu, ale vidí jen holou zeď a vyplašeného kocoura. Elfy zmizela. Pro diváky v potemnělém sále to bylo zmizení nečekané a tajemné...Při hostině zůstane místo nejdůležitější osoby snoubenky prázdné. Zneklidnění účastnící se vydají pátrat po dívce. Chodí strašidelnými chodbami, hledají, volají, bedlivě naslouchají a po ozvěně vždy ticho. Až najednou Hervé s Annou narazí na stopu. Starý kocour je vede neznámými chodbami do tajuplného podzemí zámku a sláva, tam konečně nalézají omdlelou Elfy, která se propadla tajnými dveřmi. Herve vynáší děvče na čerstvý vzduch. Anna je nebojácná a tak se s ní divák vypraví na dobrodružnou podzemní pouť, kde na jejim konci nachází legendární poklad, na který již nikdo nevěřil. Navíc dobrodružné děvče najde mumii samotného barona Karola, ale i jeho závěť. Tu se divák připojí k Anně a přečte si v testamentu,že Hervé je jeho vlastním synem a tudíž i dědicem. Hervé je hrdinou a Madam již nebrání Elfině citu k němu a nevnucuje jí Alberika. Zavrhnutý snoubenec žárlí a po slovním výstupu s Hervém se domluví na souboji. Při něm však Hervé střílí do země a Alberik pro změnu pánu bohu do oken. Ale ne zcela, protože lehce zasahuje tzv. "Korunního prince" známého ze začátku příběhu. On je mimo to i vášnivý pytlák a na stromě číhal na zvěř. A tak se včechno vysvětlí a dá do pořádku. Hervé miluje Annu, Elfy začíná pozorovat, že u ní vzniká nákolonnost k Aleberikovi (co jí nakonec zbývá, lepší vrabec v hrsti než...)jistě poněkud účelová, ale což...
Uběhly dva měsíce a dva manželské páry mile překvapí uzdravujícího se "prince" tím, že mu přinášejí odznak zámeckého myslivce. A tak, když není královská koruna, je dobrá i myslivecká hodnost a "Jeho Veličenstvo" se spokojeně usmívá.
