One Night in Mongkok

Den před tímto filmem jsem viděl film Odposlechnuto a o jeho kladech jsem se vyjádřil v komentáři. Wong gok hak yau je jeho opakem. Žádné napětí, žádná poetika, nevýrazné a ploché postavy, bez patřičné atmosféry. No, ona tam atmosféra byla, surová a drsná, ale tu já moc nemusím. Asijské snímky se těší mojí oblibě proto, že obsahují typické prvky, které tuto kinematografii odlišují od zbytku světa. Celkové pojetí tohoto filmu mně však připomíná spíše evropskou (francouzskou) produkci. Mimo toho, mně v ději vadilo až přílišné množství neuvěřitelných náhod a nelogické, místy až prostoduché, chování některých postav, což nepůsobilo zrovna reálně. Spojení kriminálního thriller s kritikou sociálních poměrů je běžná věc. V tomto případě jsem z toho měl však pocit, jakoby se jen občas překřížily dvě nesouvisející linie. Jednu společnou pointu však oba filmy měly. Hranice mezi podsvětím a policejními složkami je velice tenká a místy se rozdíly stírají.

Veselé Vánoce z Hong Kongu... Derek Yee Tung-Shing poslal nadílku nezajímavých šedých myší, zmatkujících v labyrintu Mongkoku a jejich rozbalením mně přivodil zklamání zvící domácích papučí... To musel mít Hong Kong ve dvoutisícím pátém hodně špatný filmový rok.