Indický šátek

Na všechny zfilmované romány Edgara Wallace německými filmaři ze šedesátých let minulého století vzpomínám velice rád. Bylo to příjemné osvěžení v kinech, i když filmové kvality moc nepobralo. Třeba na takové Mrtvé oči Londýna nezapomenu.

Poctivá staroanglická atmosféra a variace na Deset malých černoušků. Nemá to sice moc napětí, o to víc černých vtípků a dobrých hlášek, které obstaral hlavně dokonale saturninovský sluha Eddi Arent ("Mám na starosti příděl potravin. Zvlášť hořčice je nedostatek.") Klaus Kinski tu má ještě docela sympatickou mladou tvář, ale už ladí formu na grimasy pošuků, jakých se posléze nahrál dost. Váhal jsem s hodnocením, ale protože u závěrečné scény jsem řval smíchy, musím nakonec dát 8/10. P.S. Obsah uživatele jarda53 nečtěte, to je úplnej blábol.

Tajemná, oblíbená série diváků od Edgara Wallaceho, má též příběh, kdy vrah své oběti uškrtí šátkem. Zajímavé příběhy se již dlouhý čas neopakovali. Ve filmu vyloudí úsměv směšné chování Eddiho Arenta a Klause Kinského, který je od roku 1955 na začátku své filmové kariéry. Objevili se oba v dalších příbězích. I když jsou příběhy tajemné, trochu úsměvné, že bych se řechotal si nepamatuji...

Ať již wallaceovky točil kdokoliv, výsledky byli skoro vždycky stejné. Příběhy mají dost často stejnou strukturu (zámek, dědictví, tajemný vrah), podobné obsazení i naprosto nepadnoucí hudbu Petera Thomase. Přesto musím uznat, že se mi tato adaptace líbila více, než Tajemný mnich, nejspíše kvůli téměř stoprocentní natáčení v ateliéru, kde se dá tak krásně kouzlit s atmosférou.