Ogiňského polonéza

Bělorusko, první měsíce německé okupace. Desetiletý sirotek Vasilko se živí tím, že chodí zemí a žebrá. Doprovází se přitom na housle. Cestou se setkává s oddílem partyzánů a ti se ho ujímají. Chlapec jim pomáhá - hraním veselých odrhovaček odláká pozornost německých stráží, aby partyzáni mohli nepozorovaně natáhnout dráty k železničnímu viaduktu, který chtějí vyhodit do vzduchu. Povede se. Dalším úkolem je pronést trhavinu na uzavřené nádraží a tam ji předat určenému železničáři. Do vsi vyráží partyzán Maxim, převlečený za hluchoněmého žebráka, kterého doprovází Vasilko, s náloží ukrytou v pouzdře svých housliček. Železničáře nenajdou, ale Vaska proleze úzkým tunelem do stanice a bombu položí. Zakrátko německý vlak, plný munice a vojenské techniky, vybuchuje a hoří. V nastalém zmatku se chlapci povede utéct, ale Maxim je zatčen. Vasilko se uchýlí do kostela, kde jej ukrývá polský varhaník Franek. Je fascinován chlapcovým hudebním sluchem a učí jej svou oblíbenou skladbu - Ogiňského polonézu. Posléze se jejich cesty rozcházejí. Vasilko se vrací k partyzánům a Maxim,kterého se mezitím povedlo jeho přátelům osvobodit, se jej rozhodne přijmout za syna.---- Po letech se v Poznani koná koncert mladých umělců a jedním z účinkujících je i Vasilko - teď už téměř dospělý muž. Hraje skladbu Ogiňského polonéza a právě podle toho jej s dojetím poznává i starý Franek, sedící náhodou v publiku.