Intolerance

Jak už tu bylo řečeno, tohle je hodně těžký film. Tři hodiny bez zvuku, megalománie, v níž se nezřídka ztratíte v postavách i v ději. Proto nechápu, že nás na to povinně nahnali do kina na základce. Rozhodně to není pro žáky sedmé třídy. My tenkrát z kina hrdinsky utekli, jakože heroický bojkot povinného promítání. Pak jsem to po letech viděl znovu a i tak jsem měl problém. Uznalé pokývání hlavou za nepochybně průlomový počin v dějinách světové kinematografie. Ale hodnotit si netroufám.

Mno... upřímně, tohle nevydrží každý. Mě to taky stálo trochu přemáhání. Moc se mi líbí zajímavé střídání barev (chvílu žlutý, chvílu červený, chvílu hnědý) a ty kulisy – člověk doslova žasne, jak vypadá takový skoro sto let starý film (ale žasnout celé tři hodiny chce opravdu pořádnou výdrž a opravdu hodně hlubokou lásku k filmovému umění, mně pocity žasnutí s přibývajícím časem pomalu docházely :-). Nejvíce mě bavil příběh s nálepkou současnosti o mladinké dívence a chlapci, který se snaží vrátit se na správnou cestu. Hlavní téma se zajímavě proplétá každičkým časovým úsekem. Je na tom poznat usilovná práce tehdejších filmařů a dokonalá promyšlenost.

No není to úplně jednoduchý koukat se na tříhodinovej film, kde se vůbec nemluví, já osobně jsem se ze začátku dost ztrácela v postavách a musím se přiznat, že jsem to ani nedokoukala. Film se skládá z několika příběhů na stejné téma (intolerance) odehrávajících se pokaždé v jiném časovém období od Babylonie až po současnost, příběhy jsou chvílema dost nepřehledné....na tu dobu tam jsou skvělé kulisy, herecké výkony snad ani nelze hodnotit....na tento film zkrátka musíte najít vhodnou chvíli, mít náladu vrátit se na začátek dvacátýho století, já se tam ne a nemohla ňák dostat, snad to vyjde jindy....:)