Dědictví na úvěr

"Mohli bychom ušetřit třeba na elektřině." - "Aha, takže ty si budeš pěkně sedět v teple a světle v kanceláři a já tady budu čučet jak macarát potmě." Opět půvabný důkaz, že i ve dvou lidech se dá natočit solidní televizní konverzačka.

No a? To jsem jako skoro hodinu civěl na něco, co je o ničem? No, už se stalo. Dvacet za to, že jsem nepřetáčel a nekoukal na hodiny. Že jsem jak vůl čekal na pointu byla moje chyba. Tedy nějakou pořádnou, ne takhle blbou. Tedy pane Twain.

mistrně napsaná konverzační komedie dědictví na úvěr m. twaina ve své televizně filmové inscenační adaptaci naráží jen na poněkud rozpačitý rozjezd, což je však asi jedná větší výtka, protože v celistvém výsledku je naprosto k neuvěření, že v době vzniku, v 6o. letech minulého století, se podařilo autorům vytvořit zcela nadčasovou věc s rytmem, přesahem i poselstvím. snímek dědictví na úvěr jen díky onomu zbytečně promrhanému a rychle upovídanému startu sice skončil těsně pod hvězdnými výšinami dějin světové kinematografie, i tak by si ale projekci filmu neměl nechat ujít žádný skutečný milovník filmových děl či ten, kdo se zabývá zfilmovanými romány m. twaina. tato varianta dědictví na úvěr skutečně stojí za to, už pro své více než půlstoletí stáří.

Sólo pro dva herce. Jaroslava Adamová a Václav Voska. Úplně je z nich cítit nefalšované divadelnictví, dialogy secvičené jako na jevišti. Příběh z pera Marka Twaina o manželích, kteří desítky let čekají na skon strýce a budují si imaginární konto z burzovních zpráv. Více by mě tohle zpracování sedělo na divadle, divím se, že po takové látce v dnešní době nikdo ani neštěkne.