Ivanovo dětství

Novelu Vladimira Bogomolova Ivan z roku 1957 se neúspěšně pokoušeli adaptovat jiní sovětští tvůrci, než ji na přímluvu režiséra a pedagoga Michaila Romma nabídli čerstvému absolventovi moskevské školy VGIK Andreji Tarkovskému. Ten dokázal příběh osiřelého dvanáctiletého Ivana, před jehož očima nacisté vyvraždí celou vesnici včetně Ivanovy matky a sestry, a který se proto rozhodne stát vyzvědačem ve službách Rudé armády, prodchnout uhrančivou směsicí metaforiky a expresivnosti. Zlatý lev, kterého v Benátkách snímek získal, předznamenal hvězdnou kariéru režiséra, jehož na Západě vždy ocení víc než doma. Od Ivanova dětství se táhne linie Tarkovského hrdinů, kteří ve snaze spasit svět na sebe berou hříchy lidstva. Málokdy se stává, aby se celovečerní debut vymezil vůči pojednávanému tématu natolik ostře a přesvědčivě, jak se to povedlo v Ivanově dětství. Válka, která tvořila nedílnou součást tematických výrobních plánů sovětské kinematografie, měla svou neodmyslitelnou ikonografii. Nemusela vypadat heroicky, zato byla vždy vítězná. Tarkovskij přesně vycítil, kde a jak ukázat její hlubokou zvrácenost, která vítězná být nikdy nemůže. Střídání dětského pohledu na konflikt a dospělého náhledu na účast dětí v něm prostřednictvím prolínání Ivanových snů o dětství a kruté reality, kde je na úkol příliš těžký i pro dospělého vysláno dítě, dodávalo válečnému dramatu hluboce emotivní a morální rozměr. Jedinečný umělecký rukopis doprovázený kongeniální kamerou Vadima Jusova okamžitě zajistil Tarkovskému mezinárodní úspěch a spolu s ním také nezbytnou nedůvěru stranického vedení. Síle vkladu režiséra odpovídá i odzbrojující výkon představitele titulní role Nikolaje Burljajeva. Tarkovskij malého herce objevil u svého kolegy a spoluscenáristy Andreje Končalovského, a posléze jej angažoval i do závěrečné části Andreje Rubleva. Kamila Dolotina Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017