Almara

Mínus za kecání do děje. Mínus za hluchá místa. Mínus za „roztahanost“. Prostě mínusů nepočítaně, ani jednou jsem se nezasmál, nebylo čemu. Ani herecká elita nezachránila slaboduchý scénář. 201512293806/3900

Příjemná odpočinková televizní povídka o přechytračeném překupníkovi a laskavém starším kupci, který se nenechá ošidit. Osloví spíše starší diváky, kteří během sledování zavzpomínají na vynikající herce své doby. Josefu Somrovi podvodničina kouká z očí a laskavost z Bohuše Záhorského doslova září. A taková ta ženská nesmělost, avšak ve skrytu duše nebojácnost, postarší dámy, jakou předvedla Blanka Waleská, je doslova čítanková. Zkrátka vynikající herecké výkony, jaké marně u dnešních herců budeme hledat. Josef Kemr je tu spíše jen do počtu, ale i tak je nepřehlédnutelný. Za povšimnutí také stojí, že snímek natočil Vít Olmer, kterému se po roce 1989 režisérský um nějak záhadně vytratil.

No co člověk neudělá proto,aby prodal starou skříň jako vzácnou starožitnost.Josef Somr a Bohuš Záhorský v docela dobrých rolích v humorné povídce o prodeji jedné skříně.

Kuchař Poupa (Josef Somr) je kšeftař a podvodník. Jedna z jeho akcí spočívá v tom, že boháčovi z Ameriky (Bohuš Záhorský) chce prodat almaru, ale musí ji nechat vyrobit u truhláře (Josef Kemr). Tomu se musí zase odvděčit obrazem od jednoho umělce a tak to jde pořád dál, od každého něco nekale vykšeftuje. Almaru potom pěkně naaranžuje ke staré paní (Blanka Waleská), kterou zná od dětství a pozve boháče k ní domů. Jenže vše nakonec dopadne jinak. Inscenace není špatná, ale něco ji chybí, asi šmrnc nebo co. Když hrála hudba Jiřího Šusta, vzpomněl jsem si na film Na samotě u lesa, ke kterému dělal hudbu o pět let později.