Jak básníkům chutná život

Jestli tenhle film někomu prospěl, tak především Janě Hlaváčové. Mimořádně zdařilá ukázka, jak se z vedlejší role dá vytěžit maximum. Hrála v mnoha filmech a inscenacích, ale svou excelentní kreací sestry Toničky se zapsala do širokého povědomí. Neméně podařené je i tradičně úsporné herectví Rudolfa Hrušínského.

Pro mne ten nejlepší co se týče vtípků a podobných věciček. Tento díl jsem viděl kdysi jako první, protože mne na to vyslal kamarád a vlastně teprve poté jsem šel na díly předešlé. U tohoto filmu jsem se divil. Že některé hlášky vůbec prošly. Navíc se mi tento díl líbí, že je tam pár záběrů u hospody ve Škvorci, ze které mne kdysi málem vynesli nohama napřed.

Štěpán potkává svou další dívku, Alenku neboli Píšťalku. Nejvydařenější hláška filmu "A co když je to dítě tvoje?" Říká maminka Štěpánovi a ten odvětí: "Vyloučeno, takový jméno bych dítěti nikdy nedal." Díl o něco málo lepší než když přicházeli o iluze.

S odstupem času od prvního zhlédnutí a po natočení dalších dvou dílů jsem zvýšila ohodnocení a přidala komentář. Protože pak už byla kvalita jenom nižší a kvalitního humoru pomálu. Tady bych ještě nevěděla co vyzdvihnout více, zda sestřičku Toničku v podobě Jany Hlaváčové nebo natáčení seriálu o mládeži v druhém plánu příběhu nebo vynikajícího Rudolfa Hrušínského nebo Mirečka a jeho delegaci ("Mirečku, máš dolary?" používáme doma velmi často). Vejmělková lehce unylá a předabovaná sytějším hlasem Zlaty Adamovské, Rostislav Kuba s jeho plánovacím systémem se svojí rolí zapsal do nesmrtelných hlášek, Václav Svoboda od předešlého dílu k nepoznání a musím zcela souhlasit s komentářem Petry.Barbie.