Jak rodí chlap

No, ehm, jaksi, dobře no. Nevím, co k tomu napsat. První povídka se mi líbit musela. Hory, vichřice, sníh, to je moje. Děj sice děs, ale budiž. Druhá povídka je hrozně naivní, ale pobavila. Čmaňa v roli opilce...no, zdálo se mi, že zase tak přesvědčivý nebyl.    

Snímek obsahující tři různorodé povídky každá natočená jiným režisérem o tom, jak prožívají narození dítěte otcové. První se odehrává v zasněžených horách, který je pro zajímavost debutem režiséra Zdeňka Trošky, druhý poukazuje na fakt, že během oslavy se takový tatínek může stát i podezřelým z vraždy a třetí je tak trochu moralizační, neboť zde tatínek oslavuje tak dlouho, že ani neví, že ji už manželku s dítětem dovezli domů. Tato povídka se vyznačuje také neobvykle dlouhými záběry. Rukopis každého režiséra je znát a tak se každý příběh ve stylu zpracování viditelně liší. Příběhy mají v sobě kus reálnosti vedoucí k úsměvu a klasickému ženskému komentáři. “Prostě chlapi!”