Svatý Vojtěch - první český Evropan

Vojtěch je jedním z patronů české země. Je hlavním patronem pražské arcidiecéze, patronem rolníků a plavců. Je považován za ochránce studánek a pramenů, v minulosti byl zvolen za patrona různých spolků a družstev. Když se režisér Otakáro Schmidt rozhodl natočit hraný filmový dokument o svatém Vojtěchovi, bylo jeho cílem ukázat tohoto významného, ale zatím opomíjeného českého světce v širších souvislostech. Nešlo mu o to, natočit další životopisný film, chtěl především poukázat na přínos svatého Vojtěcha tehdejší Evropě a jeho snahu začlenit české země spolu s Uhry a Polskem do tradičního evropského kontextu. Svatý Vojtěch byl totiž bez nadsázky prvním českým Evropanem, a je dokonce možné vyslovit domněnku, že před tisíci lety usiloval o totéž jako pozdější Visegrádská čtyřka a současná Evropská unie. Ve snaze o sjednocení Evropy značně předběhl svou dobu. „Byl prvním českým Evropanem či prvním Čechem evropského formátu, patřil dokonce k evropské elitě, a to jak dokonalým vzděláním, které získal v Magdeburku, tak cestami do Uher a Polska, pobytem v Itálii, putováním po hrobech světců ve Francii a několikerým pobytem u císařského dvora Oty III. v Mohuči i stykem s císařovnou Theofano. Evropu poznal jako žádný z Čechů té doby. Papežem Janem Pavlem II. byl navržen na patrona Evropy, ale už od své smrti byl považován za patrona Polska a Uher. Podle legend totiž biřmoval po křtu uherského krále Štěpána a jeho první hrob byl pořízen polským králem v polském Hnězdně,“ říká Otakáro Schmidt. Svatý Vojtěch byl člověk, s nímž se může ztotožnit moderní doba plná otřesů. Byl plný duševních zmatků, nadějí, zklamání, pocitu marnosti a konfliktů. Nebyl bezchybný světec, ale člověk chybující, hledající životní orientaci, stupnici mravních hodnot, způsob jednání a cestu k cíli. Marně se pokoušel zakotvit ve světě, který mu niterně neodpovídal. V honbě za dokonalostí neměl v podstatě na žádném místě a v žádné funkci stání. Film se natáčel na řadě míst. A provázely ho zážitky takřka mystické, jak vypráví Otakáro Schmidt: „Celý den jsme jeli do polského Hnězdna, a už jsme zdárné natáčení vzdávali, začalo se totiž šeřit a po prudkém lijáku se zdálo, že nedosáhneme cíle, když jsme konečně dorazili na místo. Náhle pršet přestalo a nad městem se vytvořila nádherná duha a na západě úžasné fotogenické červánky. Doslova jsme vběhli do katedrály sv. Vojtěcha, kde právě končila bohoslužba. Kdybychom přijeli o několik minut později, už by byl soumrak a katedrála uzavřená. Rychle jsme se domluvili s místním knězem a se dvěma kamerami jsme stihli natočit vše potřebné s úžasným nebeským fotogenickým Božím plánem a ve filmu je vše zaznamenáno. Něco podobného se stalo i při natáčení v maďarské Ostřihomi. Vojtěch si nás prostě vedl, protože jakákoli jiná denní doba by nebyla pro natáčení tak vhodná jako ta, ke které jsme byli doslova donuceni okolnostmi.“ Režisér ale popisuje i zážitky ryze realistické, které však jenom umocňují výpovědní hodnotu filmu: „V Římě jsme točili našeho Vojtěcha v televizním kostýmu s vlajkou EU pod Španělskými schody nepovoleně, se stativem. Přišla k nám římská policistka a začala bouchat do kamery. Kameru jsme nevypnuli a natočili ji. Ve filmu je tento atraktivní záběr střižen v úvodních titulcích.“ Průvodcem filmem je Miroslav Herold a komentář k němu namluvili Marek Eben spolu s režisérem Otakárem Schmidtem. TVStar