Pan Mikuláš je majitel ubohé a zadlužené pařížské kavárny a je zděšen: jeho žena mu "zanáší" s číšníkem Viktorem. Mimoděk vyslechne jejich špitání, které považuje za něžná vyznání. Bodejť taky ne, když slyší „Má láska“. Netuší, že ti dva se baví o blížících se dostizích a „Má láska“ je kůň, který je všeobecně považován za outsidera. Jaquelina se cítí smrtelně uražena manželovými předhůzkami, sebere se a jde trucovat k tetě. A tak nešťastný a úpadkový kavárník zůstane docela sám, pokud nepočítáme jeho dluhy.
Znenadání se objeví přítel v nouzí a poradí mu, jak se dostat z dluhové šlamastyky. Plán spočívá v tom, že si vymění doklady s chlápkem, který má za lubem spáchat sebevraždu. A tímto činem stává „Nebožtíkem Mikulášem“. Vžije se do role mrtvoly s takovým zápalem, že si objedná ještě svůj pohřeb a se zlomyslnou radostí potajmu pozoruje, kterak jej musí jeho tetička zaplatit. Jeho radost je opravdová, neboť tetičku nesnáší. Jenže, co se nestane. Jeho spokojenost nad vlastní mazaností netrvá dlouho. Těsně před svým pohřbem se dozví, že los Národní loterie , který si kdysi koupil a doma schoval, vyhrál milion. Po různých peripetiích nakonec los najde a jde si vyzvednout výhru.
A tady to začne. „Pan Mikuláš je přece po smrti," vece úředník. Kdo jste vy?“ dotírá úřada. Pan Mikuláš nezná odpověď a tak tradá za přítelem Rigaudem. Ten vymyslí další plán, jež spočívá v tom, že napíše závěť ku prospěchu svého synovce Eduarda, kterého by do všeho zasvětil. Jenomže si splašený Mikuláš splete svého synovce s cizím člověkem a ten z pochopitelných důvodů zmizí i s losem. Rigaud, chrlič dobrých nápadů, se stane přítelem Mikulášovy tety a jelikož je schopný, zvelebí upadající kavárnu v luxusní podnik. Mikulášovi však zakáže, aby se kdy ještě objevil. Koneckonců je mrtvola. Ale Mikuláš pěkně dle zákonů operety, se převlékne za fakíra a vplíží se do kavárny a po vystoupení s profesorem Carolem, se málem stane skutečnou mrtvolou, neboť je skoro proboden profesorovými šavlemi.
Maskován za fakíra, přemluví svoji tetu, aby uspořádala spiritistickou seanci. Sám se vydává za ducha a se všemi si to pak vyřídí. Konec dobrý, všechno dobré: los najde v kapse svého věřitele Villierse a zjistí, že mu Jacquelina nebyla nikdy nevěrná. A tak unavený divák ze všech těch ztřeštěností, není na závěr filmu překvapen Mikulášovým prohlášením, že to nebylo ani tak moc zlé, být na chvíli nebožtíkem.
