Jako jed

Čekal jsem spíše komedii, ale i na toto se dalo dívat. Samozřejmě, že to nejvíce táhne pan Svěrák. Ale i herci ve vedlejších rolích to hráli dobře. Dějově to dost škobrtá a vadily mi ty rychlé prostřihy. Hudba nic moc, spíše špatná. Dávám sice nadprůměr, ale je to na hraně.

Chci kafe! Ne dej si čaj, ale já mam chut na kafe, nedělá ti dobře, nech to ho ráno mám stání, no jo, ale já mám stání ted... Jedna přisvinělá paní s horkou krví, zamotá hlavu postaršímu inženýrkovi, co chytne druhou mízu.

Nic proti panu Svěrákovi, ale u filmů typu Kolja nebo dokonce Vratné láhve (tam zejména) doslova trpím. Ale mám ráda některá jeho starší dílka, kde je vyvážená míra humoru, ironie i psychologična. Jako jed je slušným příkladem takového filmu. Sice ho nemůžu řadit mezi své vysloveně nejoblíbenějí, ale dobrý nadprůměr je určitě. Nejvíce mi utkvěla v hlavě ložnicová hláška mezi panem Svěrákem a paní Švormovou, která coby advokátka, říká: "Dneska ne, já mám zítra stání u soudu..." A odpověď manželova zní: "Když já mám stání už dneska...."

Nejlepší příklad komedie, která je tak hořká, že už víc by těžko mohla být. Líbí se mi různé pohledy na mužův románek - jeho vlastní, jeho milenky, manželky, pracovníků, atd.