Iluze cestuje tramvají

Juan a Tarrajas si opraví svou tramvaj č. 133, ale vzápětí je rozhodnuto, že ve městě tramvajový provoz končí a přechází se na trolejbusy. A s tramvajemi končí v zaměstnání i Juan a Tarrajas. Oba se ale rozhodnou tramvaj „ukrást“ a vyjedou s ní do ulic. Cestou nabírají různé cestující, kteří se většinou nediví, že tramvaj má špatné označení, nebo že muž v uniformě průvodčího řídí a naopak řidič dělá průvodčího. A tak třeba nastoupí učitelka i s celou třídou zlobivých dětí. Protože se tramvaj krátce pokazí, všichni si vystoupí, náho-dou zrovna v místě, kde se natáčí nějaký film. Tramvajáci schválně vzápětí ujedou. Učitelka si stěžuje a oba mají strach, že dojde k nesnázím. Pronásleduje je i milá jednoho z mužů v taxíku. Nakonec nastoupí a jedou ve třech. Na další zastávce přistoupí samotný inspektor, ale vše proběhne hladce. Tramvaj je nakonec plná lidí a oni se rozhodnou jízdu ukončit na slepé koleji a všechny cestující, kteří zaplatili vysadí. Jediný, kdo si všimne „něčeho divného“ je papá Pirillos. To je obávaný tramvaják v důchodu, který dodnes kontroluje chod tramvají v Mexico City. Nahlásí sice krádež tramvaje, ale když jej ředitel doprovodí do depa, tramvaj už je ve své garáži a ředitel i oba řidiči jsou rádi, že vše stihli – jen nerudný důchodce se cítí ukřivděn. Milá fantazie, komedie, surrealismus.