Konečná linky 174

Takhle si představuji reálný život v Riu dítěte,který je odhozen na pospas osudu.Všichni na vás koukají jako na odpad.Jednají s vámi jako s odpadem.A vy odpad také jste.Pomocí kriminality musíte přežít.Na ničem jiném nezáleží.Když však hlavní hrdina končí svojí tragickou životní pouť a máma s "tetou" jsou těžce zdrceni,se mnou toto absolutně nehne.Proč?Protože celý film vypráví o pokřivených ideálech hlavního hrdiny,prožívám s ním vše špatné,neukazuje mně ani náznakem svojí dobrou lidskou tvář,je "nainfikovaný" okolním špatným světem a já se s ním ani minutu neztotožňuji.Tak proč bych měl být smutný,když mně to film na konci vnucuje?

Jak už předeslal kolega, je poměrně obtížné ztotožnit se s utrpením hlavní postavy a soucítit s ní. Sandro je protřelý a bezohledný kriminálník, sebestředný typ bez špetky empatie, zato extrémně vznětlivý vůči jakémukoliv vlastnímu nepohodlí. I z toho důvodu lépe hodnotím podobný film Pixote.