Velká japonská válka

Tenhle dvoudílný válečný film je o účasti Japonců ve druhé světové válce. Přináší japonský pohled na válečné situace, ale není však japonskou nekritickou propagandou. Jak už napsal kolega, připomíná to sovětské válečné filmy, ve kterých tvůrci přinášeli i dokumentární prvek. Některé japonské filmy mají s těmi sovětskými společnou ještě jednu věc. Jistou míru patetičnosti. Mluva hrdinů je někdy až uspávající a někdy máte pocit, že silně přehrávají. Dvoudílný film Velká japonská válka se odehrává od doby před útokem na Pearl Harbour až po soudy odsuzující válečné zločiny.

Neviděl jsem žádný japonský válečný film,tohle je myslím má první zkušenost a popravdě hrozná!Příšerná hudba,divný dabing a dialogy,nezáživné,zvláštní ozvučení např.výbuchú,střel z tanků atd.Neměl jsem sílu to ani dokoukat...vím hrozí mně probodnutí katanou,ale za 20%,víc ani Ň.

Snímek ukazuje celé japonské válečné období druhé světové války. A jelikož se jedná o film japonský, je to prezentováno z pohledu Japonců. Bitevní scény jsou sice vcelku povedené, ale vzhledem k tříhodinové délce je jich dosti málo. S vojenskou technikou měli tvůrci zřejmě problémy. Žádnou dobovou nesehnali. Křečovité vyprávění je doplňováno autentickými válečnými záběry s patřičným komentářem vypravěče. Až to vypadá na hraný dokument. Historické souvislosti jsou spíše oslavou japonských bojovníků. Citové scény jsou zbytečně moc dlouhé a nezajímavé. Plno hluchých míst neuvěřitelně nudí a téměř uspává. Velkofilm by zasloužil nůžky a to brutálně. Jedná se o velmi slábý, dosti protahovaný film.

Film natočený ve stylu známého především ze sovětských válečných snímků. Skutečné události a osoby, data a fakta, mapky vojenských operací, kombinace hraných sekvencí s dokumentárními záběry, vše s komentářem hlasem mimo obraz. Jednotlivosti války ukázány prostřednictvím osudů několika „historicky bezvýznamných“ osob. Na rozdíl od amerických filmů zobrazující válku v tichomoří, ve kterých jsou japonští vojáci zobrazeni pouze jako krutí fanatičtí řezníci, se v tomto případě jedná o poněkud vyváženější pohled. Je zde zobrazena, i ta zmíněná, fanatická krutost, bezbřehá loajálnost jdoucí za hranice chápání příslušníků jiných kultur, válečné zločiny, ale i, prostřednictvím hluboce lidských příběhů, humanismus a touha po životě obyčejných vojáků jež se vzepřeli nesmyslnosti sebeobětování ve jménu císaře. Je zde ovšem patrná i mírná snaha o zlehčení a ospravedlnění některých činů, zhruba taková, jako když němečtí tvůrci točí filmy o druhé světové válce. Jedna vážnější výtka by se našla i zde, sic nejsem odborník na válečnou techniku, ale mám dojem, že typy tanků použitých pro natáčení nejsou zrovna autentické.