Veronika se rozhodla zemřít

čítala som i knižku, bola veľmi dobrá ako film. len v knihe sa to odohrávalo v juhoslávii. tak asi režíserovi filmu bola atraktívnejšia amerika. a psychiatrické zariadenie v knihe nebolo luxusné ako vo filme.

Knihu som nečítal, a predpokladám, že ani nebudem. Ale na film som bol troška zvedavý, už Dáni SATURNUS nahrali album s rovnakým názvom a myslím, že koncept bola práve táto kniha. Film teda fakt moc nezaujal, bolo to akési rozvlačné, a tiež smutné, a niečo troška pre mňa nepochopiteľné. Možno to bolo i náladou, na podobné filmy treba byť pripravený a byť v určitom duševnom rozpoložení. Čo však prekvapil veľmi zaujímavý koniec. Priznám sa, taktiež mi bola sympatická postava toho lekára

Pesimisté nechť si prolog nechají vytesat jako epitaf dřív, než se neodvolatelně utvrdí ve své pošmourné vizi, která jim našeptává, že realita je to, za co ji považuje většina a jen oni nejsou s to ji přijmout - vypsaný možná nebude vyznívat tak beznadějně, jako hlas zjitřené duše - v opačném případě se myšlenky přemění v definitivní stav, nebo v jeho trýznivější podobu - kolikrát bude třeba ještě zemřít, abychom si zasloužili smrt? I s ní je to totiž stejné, jako se vším ostatním, až když se s ní blíže seznámíme, začneme se jí bát, stejně, jako nelze od všeho prchnout bez snahy o řešení, život se nám pak může stát soukromou Planetou opic... O smrti, smutku a ztrátě nadějí, ale i o zázracích, které pro oči nevidíme - tím vším je příběh Veroniky, která se rozhodla zemřít. V hodinu dvacet dva se přihodilo něco, oč jsem vůbec nestála a scénárista podcenil, i tak ale mohu mluvit o nevšední podívané, na které měl vedle citlivě zakomponované hudby podíl i výborný David Thewlis a především oduševnělý výkon Sarah Michelle Gellar.

Zfilmovat Coelhovu předlohu? To je asi jako šlápnout do vosího hnízda :-) No, ale já se podívala ráda. Je to už dávno, co jsem knihu četla, a moc mi z ní neutkvělo, takže film hodnotím samostatně. Jeden z těch filmů, na který jsem se nedívala kvůli jejich napětí, ale pro drama, které je kdesi pod povrchem "všedních událostí". Zvláštní byly v tomto filmu určitě podíl ticha a hudby, už jen to stojí podle mého soudu za vidění a slyšení. Jinak jde film v mnohém divákovi naproti, čímž sklouzává až k jisté polopatičnosti. Ne vše se mi líbilo, ale můj soucit s nejtragičtější lidskou situací vyjádřenou zde slovy o obou hlavních postavách "Na nikom mu/mně nezáleží." byl silný. Je krásné sledovat katarzi z této katastrofy. Zajímavý komentář: innael.