Jáma a kyvadlo

Vzpomínám, že když jsem tenhle horor Rogera Cormana natočený podle slavného příběhu Edgara Alana Poa viděl (na zapřenou) poprvé byl jsem ještě docela špunt a fakticky jsem se u toho jenom bál. Při dalším shlédnutí jsem už dokázal ocenit výbornou atmosféru i výkony prvotřídních herců Vincenta Price, Barbary Steele, Luany Anders či Johna Kerra. Tenhle film je jedním z důkazů, že špičkový horor nepotřebuje ani hromady mrtvol ani potoky krve. Daleko víc působí atmosféra děsu nežli vyhřezlé vnitřnoti a mozky. Říká se tomu klasika.

Ostrý střih, křiklavé barvy, zvukové efekty, to je Cormanův film, který se měl původně rychle zhodnotit v levných kinech. Fanoušci ho však brzy považují za jednu z nejlepších Cormanových adaptací Poeových děl. Režisér se ostatně později specializoval na filmové zpracování Poeových hrůzostrašných příběhů. Herec Vincent Price se účinkováním v Cormanových snímcích stal hvězdou hororového žánru.

K filmu a jeho kladům jenom to, že film se již u nás promítal na konci 60. let a já jej viděl v 70.formátu a bylo to něco. Viděl jsem to i v normálním kině, taky to je dobře viditelné...

Přestože je tento film avizován jako adaptace stejnojmenné povídky Edgara Alana Poa, moc společného s ní nemá. Snad jen to kyvadlo...a výborně vystavěnou atmosféru zlověstně se stupňujícího napětí. Loučemi osvětlená podzemní mučírna, šílené oči Vincenta Price a obskurní rozuzlení záhady jednoho pohřbu-nepohřbu už diváka 21. století sice moc nevyděsí, ale stísněný pocit dokážou navodit pořád.