Veselé panie z Windsoru

Humor měl vůbec tento týden na obrazovce smůlu. Nehledě na zcela suterénní typ veselosti, kterou přinesla italská filmová komedie Šimon a Matouš jedou na Riviéru, musíme litovat nedělní inscenace Shakespearových VESELÝCH PANIČEK WINDSORSKÝCH. Toto dílo bratislavského studia bylo handicapováno v českém prostředí v první řadě tím, že jemná a důmyslná komika klasického textu se přirozeně setřela nedostatečnou srozumitelností, což by se dalo nazvat objektivní příčinou nezdaru. Autor televizní úpravy a režisér Karol L. Zachar nám však předvedl, jak lze i Shakespearovu proslulou komedii ztvárnit bez tvůrčího nápadu. Vznikl tak zvláštní paradox. Dušan Blaškovič v roli Falstaffa, Ján Zachar, Leopold Haverl, František Dibarbora, Karol Machata, Zdena Grúberová, Božidara Turzonovová a další herci v ostatních úlohách se snažili, seč byli. Nelze jim prakticky nic vytknout, a přesto se inscenace rozpadala do jednotlivých nevýrazně pojatých výstupů. Postrádali jsme tu renesanční dynamiku akce, činu, života a v některých chvílích jsme neměli daleko k pocitu, že sledujeme francouzskou konverzační frašku z minulého století. Z alžbětinské komedie se vytratilo krevnaté lidství bez servítků a „hygienická“ režie tlačila sled dokonalých intrik do poloh mdlé stínohry. Je samozřejmé, že televizní ztvárnění se musí lišit od pojetí divadelního. Na mnoha příkladech už televizní tvůrci dokázali, že obrazovka je schopna adekvátně a plnohodnotně tlumočit umělecké poselství klasických dramatických děl. Stačí připomenout třeba právě cyklus bratislavského studia Světové drama na obrazovce. Jenže i samotné televizní přístupy k různým hrám se mezi sebou musejí lišit, řemeslo a rutina tvoří sice předpoklad úspěchu, ale nelze se na ně spoléhat výhradně a na úkor inspirovaného hledání, které se neobejde bez rizika. Jestliže však tvůrce kráčí vyšlapanou cestou nejmenšího odporu, jako v tomto případě Veselých paniček windsorských, zákonitě zklame sebe, herce i diváky. A promarněná příležitost vždycky bolí. BÍLEK, Petr [pb]. Týden v televizi. Tvorba, týdeník pro politiku, vědu a kulturu. 1981 [18. únor], č. 7, s. 23. [upraveno, zkráceno]