Pepita Jiménez

Píše se rok 1883 a v jedné andaluzské vesnici se bude konat svatba. Mladá a krásná Pepita Jiménez se má na nátlak svojí tety provdat za starého a všeobecně neoblíbeného lichváře Dona Gumersinda. Tato zpráva se dostane i k Donu Luisi de Vargas, který se právě vrací po létech z pobytu v klášteře. Když svatebčané vychází z kostela, je přítomen i mladý Don Luis. Když se zraky obou mladých lidí setkají, jsou Pepita s Luisem k sobě nezadržitelně přitahováni. Stane se, že lichvář Don Gumersindo při svatební hostině zemře. Po pohřbu svého manžela je krásná Pepita středem zájmu. Jeden nápadník je hrabě Genezahar, cynický a arogantní slizoun a druhý Louisův otec Don Pedro. Jeden výtečník horší druhého. Chudák Pepita. Situace se vyhrocuje, protože Don Luis, kdysi nemotorný mladík, dnes změněný ve švarného andaluského kavalíra, nesnese již, aby byla jeho láska Pepita obtěžována milostnými ataky dvou chlípníků, byť jeden byl jeho vlastní otec. Dostane se do sporu s hrabětem Genezaharem, který předtím obtěžoval Pepitu a je z toho souboj. Odehrává se v taberně plné opilců a lehkých děvčat. V počátku Don Luis s šermířsky lepším hrabětem Genezaharem prohrává a je několikrát zraněn, ale nakonec má mládí navrch a Don Luis zasahuje svého soka vítězně mečem. Chudák Pepita, která viděla, že souboj je neodvratný, běží za Donem Pedrem de Vargas a na kolenou jej prosí, aby šel souboji jeho syna zabránit. Oprávněně se domnívala, že Luis, její láska, může být v souboji s hrabětem zabit. Ten to odmítá. Ale diváci nakonec jsou svědky, jak se ve dveřích taberny objeví vznosná postava předního muže obce, Dona Pedra de Vargas (ti méně otrlí diváci jistě nezapomněli jeho chlípných "nájezdů“ na sličnou Pepitu). Don Luis, zmožený soubojem, ledva na nohou stojící, se potácí směrem k němu a padá v otcovu náruč. Jako bych slyšel takřka věštecká slova napraveného tatíka: “Je to moje krev, Budiž Bůh požehnán. Věděl jsem, že tato země je zemí mužů a odvážných srdcí! Proto můj syn získal nejkrásnější ženu Andalusie - Pepitu." Pokrytectví katolického kavalíra a šlechtice je zde do očí bijící, budiž pro něj omluvou, že jsme tato slova slyšeli v mexickém filmu!