Rapotínská tragédie

Tenhle tragikomický televizní film asi především zaujme a také potěší milovníky špičkového herectví. Obsahově je příběh dvou vesnických kamarádů v současné době už jen málo adresný a pouze starší ročníky mohou ocenit jeho skryté ostny. Ovšem herecké mistrovství Vladimíra Menšíka, Vlastimila Brodského, Karoliny Slunéčkové a dalších našich hvězd to už je úplně jiná píseň! Tady uplynulé roky a desetiletí ani změny poměrů a režimů vůbec nehrají roli.

Pro mě premiéra televizního filmu natočeného před padesáti roky. Nedivím se, že zůstal po natočení v trezoru až do sametové revoluce. Vnímání života na vesnici a v družstvu (nezapomenutelná scéna v hospodě při volbě předsedy družstva) je ve filmu trefeno dobře. Co zbývalo ve srabu tehdejší společnosti než chlastat a obcovat? Píšu z vlastní zkušenosti, v době vzniku filmu jsem rukoval. Vladimír Menšík v roli Vojty je úžasný. Miloval jsem jeho filmové role, v televizi už méně zejména v pořadech "Křeslo pro hosta" nebo "Bakalářích". Role Vojty je mu šitá na tělo, stejně jako jeho Jožka Pyřk z Jasného "Rodáku".

Hodně si musí člověk domyslet, aby seznal, že mezi Renatou a Vojtinem se u toho dřeva něco stalo. Tak pitomá kamera a střih by zasloužily pár facek. Neříkám, aby to bylo porno, ale náznak tam být mohl. Pan Menšík je skvělý, ale celkově mne to nijak moc nenadchlo. Přesto jde o mírný nadprůměr.      

První půle se tváří jako komedie, která se mění v docela smutnou tragikomedii. Jan Jílek napsal příběh z vesnického prostředí, kde se milostné vztahy proplétají mezi dalšími postavami JZD a všichni chlastají nebo obcují. Na televizní obrazovky se proto po natočení vůbec nedostal, komanči nemohli dopustit, aby pracující lid viděl, jak se členové JZD chovají a jak vypadá jejich rodinný život. Vladimír Menšík v roli zedníka Vaňka, kterej je imrvére nalitej je bezchybně zahranej charakter chlapa, kterýmu stoupla do hlavy myšlenka, že všechny ženy ho chtějí a nemůžou mu odolat. Mazec! Bróďa v roli předsedy nebo krásná Miriam Kantorková hrající jeho ženu, učitelku Renatu jsou také zásadní role. Podobně psychologicky laděný snímek od Jana Jílka byla i Dlouhá bílá nit, kterou ve stejném roce zfilmoval Ján Roháč. Je zajímavé, že počátkem normalizace v roce 1970 vznikly televizní filmy, které měly obrovskou sílu a většina z nich stejně skončila v trezoru. To samé třeba Podezření od Jana Matějovského. Pro tyhle inscenace mám velkou slabost.