Pravé místo pro mne

V Alenině pokoji se slaví úspěšné složení přijímacích pohovorů na vysokou školu. Honza nalévá šampaňské a kamera si prohlíží rozesmáté mladé tváře. Sklenky ťuknou o sebe a Honza pronáší slavnostní přípitek… To je vstupní scéna původní televizní inscenace, která vznikla v hlavní redakci dramatického vysílání Československé televize v Praze. Pochopitelně, řada mladých lidí s maturitou touží po vysokoškolských studiích, někteří z nich však nedokáží odhadnout své dispozice a během prvních let studia dochází často k trpkým zklamáním. Standa přijímací pohovory neudělal, nebere však svou situaci nijak tragicky. I když je mu samozřejmě líto, že nebude mít kolem sebe své bývalé kamarády, okamžitě se rozhoduje, že odjede z Prahy. „Vlastně jsem se přišel rozloučit,“ říká. „Zítra odjíždím… půjdu dělat, někam daleko od Prahy…“ Rozhoduje se pro manuální práci, což jeho rodiče nedokážou pochopit. Matka nad jeho plánem nechápavě kroutí hlavou: „Na stavbu? Jako dělník? Proboha, Stanoušku, máš přece maturitu!“ Standa odsekne: „A kdo ji nemá, prosím tě?“ Nová televizní inscenace nás zavádí do prostředí velké stavby, kde jsou vztahy lidí a život přece jen odlišné od téměř skleníkové atmosféry střední školy. Standa se dostává do řady konfliktních situací při své cestě hledání místa v životě, nalézá své vztahy k lidem i vazbu citovou. Všechno je poněkud jinak, než si ve svých původních představách myslel… Hru Pravé místo pro mne připravila hlavní redakce dramatického vysílání pražského studia. [mis]. Pravé místo pro mne. Květy. 1976, č. 50, s. 47.