Útěk ze Sibiře

Tak já jsem o panu Sławomiru Rawiczovi četl poprvé až po zhlédnutí filmu. Nevedlo mne k tomu to, že jsem hercům nevěřil, ale to, co bylo v ději filmu. Nikoli knihy, neplést prosím. Protože ten nesmysl s podpisem na začátku mne skutečně pobavil. Jsa kdysi čtenářem pana Solženicina, a pár věciček od pana Šalamova, vím, že podpis NKVD skutečně nepotřebovala. A i když už, buďto jej prostě zfalšovali, nebo toho kdo nechtěl podepsat, prostě odpráskli. Také samotný tábor mi připadal ve snímku ne moc dobře vykreslený. Snad to chtělo více minut filmového času, snad více scén o tom, co se tam odehrávalo skutečně. Scéna, kdy dozorce nechá vězně ukrýt před bouří je sice dojímavá, ale málo pravděpodobná. Také lidé tam jsou divní. Borci se s útěkem moc netají, tváří se vzdělaně, a nikdo z nich neví, že komunisti vládli v Tibetu už od roku 1924? To na to přišli, až se (hleďme jaká náhoda) objevili u „brány“? Mluvu bude rozebírat nebudu, pamatuji se na film, kde se muži na útěku z gulagu setkali s domorodci, kteří mluvili anglicky. Mám nachystán snímek „Bílé peklo“ k opakovanému zhlédnutí, protože mám pocit, že to bylo zrovna tam. A navíc chci oba snímky porovnat „začerstva“. Nu a dále, když pominu naprosto poklidné přespávání v mínus čtyřiceti stupních, jak tvrdí jeden z mužů, jeví se mi silně nepravděpodobné, v jaké formě tu urazili tu vzdálenost. Nechce se mi však pátrat v materiálech, zda pan Rawicz náhodou děsně nekecal, to již za mne udělali druzí. Člověk vydrží všechno, a zvykne si i na šibenici. Ale ta dálka, podmínky, povahy těch lidí, hlavně Valka, no, nevím, nevím. Ale uhnu od pochybností autenticity, a budu hanět film samotný. Nelíbil se mi střih, a ani kamera tomu moc nedala, mimo některých záběrů přírodních scenérií. Děj postrádal jakýkoli náznak napětí, celé mi to připadalo jako skautský výlet pro lov adrenalinu. Špatný střih i kamera se projevil nejvíce ve scéně přechodu přes tenký led jezera. Ani jeden záběr nemířil tam, kde by bylo možno posoudit, zda by se to nedalo obejít. No, dosti hanění, nebudu zde psát celý román, a že by toho ještě bylo ke psaní dost a dost. Takže přece jen však nakonec musím uznat, že jsem se sice chvílemi nudil, ale že to nebylo zase tak hrozné. Něčím to zaujalo a já nevím vlastně čím. Přítomností Eda Harise? Opravdu nevím. Proto zcela výjimečně hodnotím výše, než bych hodnotil za normálních okolností, kdy bych použil knoflík pro zrychlený posun.

Jsou filmy, které by měly mít možnost zvláštního hodnocení, neboť ani 10 bodů, tedy maximální počet zde na FDB, nemůže plně vyjádřit můj dojem z filmu, který nejenže nezklamal, ale daleko předčil moje očekávání. Byť v televizi jsem divákem víceméně konzumním, návštěvu kina považuji za takřka rituál, malý svátek, kdy bych rozhodně nešla jen tak na něco, o čem jsem slyšela, že zrovna "frčí". O filmu si pečlivě zjistím dopředu, jakého je žánru a k jaké tématice se váže. Pod mocným dojmem z již v předchozím komentáři zmíněného "Bílého pekla" jsem věděla, že "Cesta zpět", jak zní přesný překlad originálního názvu tohoto filmu, bude přesně podle mých představ. Dramata dle skutečných událostí popisující hloubku lidského boje o holý život s obrovskou vůlí žít i navzdory zoufalé momentální situaci, považuji za to nejhodnotnější, co může světová kinematografie nabídnout. Od samého začátku až do po závěrečné titulky nedýcháte. Nenapadne Vás podívat se na hodinky, se zatajeným dechem prožíváte osudy hlavních hrdinů a jejich touhu být svobodní a navždy utéci ze sibiřského pekla. Hlad, bída, zima, následně pak obrovské vedro, zoufalství, beznaděj - to vše na Vás silně zapůsobí a dle mého soudu by měl podobné snímky shlédnout každý, jehož žebříček hodnot označuje bídu např. v tom směru, že každý týden nechodí na oběd do honosné restaurace, v garáži mu nestojí nejnovější "bourák" a na dovolenou nejede do zahraničí. Skutečnou bídu lidé, kteří s oblibou toto slovo používají, nikdy nepoznali a jejich hodnoty jsou víc než materialistické. Važme si toho, že žijeme v době klidu, kdy nám nehrozí internace v podobném zařízení, jako byl sibiřský gulag. Važme si toho, že nemusíme projít tím, čím muselo projít spouta vězňů zde internovaných. Vezměme si příklad z hrdinů tohoto filmu. Byly to skutečné postavy, které o svůj život opravdu bojovaly a projevily obrovskou houževnatost, aby dosáhly vytoužené svobody. Pokud jde o hudební podbarvení, práci kamery i herecké výkony samotné - nemám slov, vše je naprosto vynikající a vytváří symbiózu skutečného lidského dramatu. Dovolím si vyzdvihnout svého oblíbeného Eda Harrise v roli "Mistera", který mě opětovně přesvědčil, že je hercem všestranných kvalit. Příjemným překvapením je rozhodně do té doby nevýrazný Collin Farrell. Jediná poznámka, kterou však neberte jako výtku, se týká ruských dialogů, velmi srozumitelných, mluvených pomalou ruštinou. Bylo velmi patrno, že ruština není rodným jazykem amerických herců a tedy nešla přeslechnout určitá naučenost. Nicméně oceňuji právě tyto autentizující mluvené pasáže, které právě díky dialogům v ruštině dávají filmu ještě větší hloubku a příblížení se k realitě, která se opravdu stala. Pokud jste ještě film neviděli, vřele doporučuji. Ještě dlouho po odchodu z kina jsem měla o čem přemýšlet...

Jsem přesvědčená, že kdyby Hitler nebyl rychlejší, Stalin by se podíval střední Evropě na zoubek také. Začal u Poláků a jeden z hrdinů filmu se tak dostal do gulagu, z kterého prostě musel utéct. Sledovat úmornou cestu jeho přátel je chvíli zajímavé, děsivé, nudné i veselé. Velmi zajímavý byl ve své roli Collin Farrell, on snad umí i hrát, ale Ed Harris ho svým charismatem převálcoval. Hlavní hrdina Janusz (Jim Sturgess) byl pro mě celkem nevýrazný a Saoirse tak nějak do počtu. Útěk ze Sibiře je bezesporu velmi silný svým příběhem, ale taková Katyň byla pro mě daleko silnějším příběhem.

Tenhle film mě ohromil. Někdo si může pomyslet,že sledovat pouze chůzi hlavních hrdinů je nudné, ale tenhle film by měl každého vyvést z omylu. Ač ve filmu není prostor pro akční scény ani nic co by diváka zaujalo jak tomu bývá v pohodbném žánru. Tenhle film dokázal, že ho můžete sledovat aniž by jste si odskočili na záchod nebo nez nějaké pauzi, či sledování kolik času vlastně ještě zbývá. Tenhle film je naprostý klenot. Nejen, že sledujeme příběh několika lidí, kteří se ze Sibiře dostali až do Indie. Přes zasněžené krajiny až po vyprahlé krajiny. Základem tohoto filmu jsou dvě věci. Vynikající příběh spolu s báječným hereckým obsazením - Ed Harris, Colin Farrell, Saoirse Ronan, Jim Sturgess a mnozí další. Jediné co mě mrzí, že jsem tenhle vynikající film neviděla v kině. Jinak je to neskutečný zážitek, který mě ohromil a dojal. Radost pohledet.